Job 4

Eliphaz de Théman prit la parole et dit:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Si nous osons ouvrir la bouche, en seras-tu peiné? Mais qui pourrait garder le silence?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Voici, tu as souvent enseigné les autres, Tu as fortifié les mains languissantes,

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, Tu as affermi les genoux qui pliaient.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Et maintenant qu'il s'agit de toi, tu faiblis! Maintenant que tu es atteint, tu te troubles!

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Ta crainte de Dieu n'est-elle pas ton soutien? Ton espérance, n'est-ce pas ton intégrité?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Cherche dans ton souvenir: quel est l'innocent qui a péri? Quels sont les justes qui ont été exterminés?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Pour moi, je l'ai vu, ceux qui labourent l'iniquité Et qui sèment l'injustice en moissonnent les fruits;

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Ils périssent par le souffle de Dieu, Ils sont consumés par le vent de sa colère,

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Le rugissement des lions prend fin, Les dents des lionceaux sont brisées;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Le lion périt faute de proie, Et les petits de la lionne se dispersent.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Une parole est arrivée furtivement jusqu'à moi, Et mon oreille en a recueilli les sons légers.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Au moment où les visions de la nuit agitent la pensée, Quand les hommes sont livrés à un profond sommeil,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Je fus saisi de frayeur et d'épouvante, Et tous mes os tremblèrent.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Un esprit passa près de moi.... Tous mes cheveux se hérissèrent....

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Une figure d'un aspect inconnu était devant mes yeux, Et j'entendis une voix qui murmurait doucement:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

L'homme serait-il juste devant Dieu? Serait-il pur devant celui qui l'a fait?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Si Dieu n'a pas confiance en ses serviteurs, S'il trouve de la folie chez ses anges,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Combien plus chez ceux qui habitent des maisons d'argile, Qui tirent leur origine de la poussière, Et qui peuvent être écrasés comme un vermisseau!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

Du matin au soir ils sont brisés, Ils périssent pour toujours, et nul n'y prend garde;

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Le fil de leur vie est coupé, Ils meurent, et ils n'ont pas acquis la sagesse.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.