Psalms 55

(Til sangmesteren. Med strengespil. En maskil af David.) Lyt, o Gud, til min Bøn, skjul dig ej for min tryglen,

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

lå mig Øre og svar mig, jeg vånder mig i Klage,

Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

jeg stønner ved Fjendernes Råb og de gudløses Skrig; thi Ulykke vælter de over mig, forfølger mig grumt;

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

Hjertet er angst i mit Bryst, Dødens Rædsler er faldet over mig.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

Frygt og Angst falder på mig, Gru er over mig.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Jeg siger: Ak, havde jeg Vinger som Duen, da fløj jeg i Ly,

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

ja, langt bort vilde jeg fly og blive i Ørkenen. - Sela.

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

Da søgte jeg skyndsomt Tilflugt for rivende Storm og Uvejr.

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

Herre, forvir og split deres Tungemål! Thi Vold og Ufred ser jeg i Byen;

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

de går Rundgang Dag og Nat på dens Mure;

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Ulykke, Kvide og Vanheld råder derinde, Voldsfærd og Svig viger aldrig bort fra dens Torve.

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Det var ikke en Fjende, som hånede mig - det kunde bæres; min uven ydmygede mig ej - ham kunde jeg undgå;

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

men du, en Mand af min Stand, en Ven og fortrolig,

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

og det skønt vi delte Samværets Sødme, vandrede endrægtelig i Guds Hus.

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

Over dem komme Død, lad dem levende synke i Dødsriget! Thi der er Ondskab i deres Bolig, i deres Indre!

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

Jeg, jeg råber til Gud, og HERREN vil frelse mig.

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

Jeg klager og stønner ved Kvæld, ved Gry og ved Middag; min Røst vil han høre

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

og udfri min Sjæl i Fred, så de ikke kan komme mig nær; thi mange er de imod mig.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Gud, som troner fra Fortids Dage, vil høre og ydmyge dem. - Sela. Thi der er ingen Forandring hos dem, og de frygter ikke for Gud.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

På Venner lagde han Hånd og brød sin Pagt.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Glattere end Smør er hans Mund, men Hjertet vil Krig, blødere end Olie hans Ord, skønt dragne Sværd.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Kast din Byrde på HERREN, så sørger han for dig, den retfærdige lader han ikke i Evighed rokkes.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Og du, o Gud, nedstyrt dem i Gravens Dyb! Ej skal blodstænkte, svigefulde Mænd nå Hælvten af deres Dage. Men jeg, jeg stoler på dig!

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]