Psalms 56

(Til sangmesteren. Al-jonat-elem-rehokim. Af David. En miktam, da filisterne greb ham i Gat.) Vær mig nådig Gud, thi Mennesker vil mig til livs, jeg trænges stadig af Stridsmænd;

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

mine Fjender vil mig stadig til Livs, thi mange strider bittert imod mig!

Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Når jeg gribes af Frygt, vil jeg stole på dig,

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

og med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord. Jeg stoler på Gud, jeg frygter ikke, hvad kan Kød vel gøre mig?

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

De oplægger stadig Råd imod mig, alle deres Tanker går ud på ondt.

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

De flokker sig sammen, ligger på Lur, jeg har dem lige i Hælene, de står mig jo efter Livet.

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Gengæld du dem det onde, stød Folkene ned i Vrede, o Gud!

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Selv har du talt mine Suk, i din Lædersæk har du gemt mine Tårer; de står jo i din Bog.

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Da skal Fjenderne vige, den Dag jeg kalder; så meget ved jeg, at Gud er med mig.

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord, med HERRENs Hjælp skal jeg prise hans Ord.

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Jeg stoler på Gud, jeg frygter ikke, hvad kan et Menneske gøre mig?

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Jeg har Løfter til dig at indfri, o Gud, med Takofre vil jeg betale dig.

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Thi fra Døden frier du min Sjæl, ja min Fod fra Fald, at jeg kan vandre for Guds Åsyn i Livets Lys.

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]