Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Min ånd er brutt, mine dager utslukket; bare graver har jeg for mig.

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Sannelig, spott omgir mig på alle kanter, og mitt øie må dvele ved deres trettekjære ferd.

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Så sett nu et pant, gå i borgen for mig hos dig selv! Hvem skulde ellers gi mig håndslag?

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Du har jo lukket deres hjerte for innsikt; derfor vil du ikke la dem vinne.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Den som forråder venner, så de blir til bytte, hans barns øine skal tæres bort.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Jeg er satt til et ordsprog for folk; jeg er en mann som blir spyttet i ansiktet.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Mitt øie er sløvt av gremmelse, og alle mine lemmer er som en skygge.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Rettskafne forferdes over dette, og den skyldfrie harmes over den gudløse;

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

men den rettferdige holder fast ved sin vei, og den som har rene hender, får enn mere kraft.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Men I - kom bare igjen alle sammen! Jeg finner dog ikke nogen vismann blandt eder.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Mine dager er faret forbi, mine planer sønderrevet - mitt hjertes eiendom!

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Natt gjør de til dag, lyset, sier de, er nærmere enn det mørke som ligger like for mig.

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Når jeg håper på dødsriket som mitt hus, reder i mørket mitt leie,

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

roper til graven: Du er min far, til makken: Du er min mor og min søster,

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

hvor er da mitt håp? Mitt håp - hvem øiner det?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Til dødsrikets bommer farer de ned, på samme tid som jeg går til hvile i støvet.