Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Il mio soffio vitale si spenge, i miei giorni si estinguono, il sepolcro m’aspetta!

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Sono attorniato di schernitori e non posso chiuder occhio per via delle lor parole amare.

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

O Dio, da’ un pegno, sii tu il mio mallevadore presso di te; se no, chi metterà la sua nella mia mano?

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Poiché tu hai chiuso il cuor di costoro alla ragione, e però non li farai trionfare.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Chi denunzia un amico sì che diventi preda altrui, vedrà venir meno gli occhi de’ suoi figli.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Egli m’ha reso la favola dei popoli, e son divenuto un essere a cui si sputa in faccia.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

L’occhio mio si oscura pel dolore, tutte le mie membra non son più che un’ombra.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Gli uomini retti ne son colpiti di stupore, e l’innocente insorge contro l’empio;

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

ma il giusto si attiene saldo alla sua via, e chi ha le mani pure viepiù si fortifica.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Quanto a voi tutti, tornate pure, fatevi avanti, ma fra voi non troverò alcun savio.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

I miei giorni passano, i miei disegni, i disegni cari al mio cuore, sono distrutti,

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

e costoro pretendon che la notte sia giorno, che la luce sia vicina, quando tutto è buio!

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Se aspetto come casa mia il soggiorno de’ morti, se già mi son fatto il letto nelle tenebre,

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

se ormai dico al sepolcro "tu sei mio padre" e ai vermi: "siete mia madre e mia sorella",

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

dov’è dunque la mia speranza? questa speranza mia chi la può scorgere?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Essa scenderà alle porte del soggiorno de’ morti, quando nella polvere troverem riposo assieme".