Job 4

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Тогава теманецът Елифаз отговори и каза:

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Ако се опитаме да ти кажем нещо, ще ти дотегне ли? Но кой може се сдържи да не говори?

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Ето, ти си наставил мнозина и отслабнали ръце си укрепил.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Думите ти са изправили препъващия се и уморени колене си укрепил.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

А сега това те връхлетя и ти дотяга; докосва се до теб и се смущаваш.

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Не е ли твоят страх от Бога упованието ти и непорочността на пътищата ти — надеждата ти?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Спомни си сега — кой някога невинен е погинал и праведни къде изтребени били са?

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Според както аз видял съм, които измама орат и страдание сеят, това и после жънат.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

От Божия дъх те погиват и от полъха на ноздрите Му се довършват.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Реването на лъва и на ревящия гласът замлъкват и зъбите на лъвчетата се строшават.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Лъвът загива от липса на плячка и малките на лъвицата се разпръсват.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

А до мен достигна скришно дума и ухото ми от нея шепот долови.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Сред мислите от нощните видения, когато дълбок сън хората напада,

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

ужас ме обзе и потреперих, и всичките ми кости се разтресоха.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Тогава дух премина пред лицето ми и космите на тялото ми се изправиха.

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Застана — но аз изгледа му не познах — като образ пред очите ми, мълчание, и чувам глас:

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Може ли смъртен човек да е по-праведен от Бога? Може ли човек да е по-чист от Създателя си?

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Той на слугите Си не се доверява и ангелите Си в заблуда обвинява,

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

а колко повече онези, които живеят в къщи от кал, чиято основа е в пръстта, и които се смазват по-бързо от молеца!

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

От сутринта до вечерта се съсипват, без някой да забележи, погиват завинаги.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Щом се дръпнат въжетата на шатрите им, те умират; и то умират без мъдрост.