Job 17

Kua pau toku manawa, moti rawa oku ra, kua rite te urupa moku.

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

He pono he hunga tawai enei kei ahau, a kei roto tonu toku kanohi i a ratou whakakarangitanga.

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Tena ra, homai he punga ko koe tonu hei whakakapi turanga moku; ko wai hei papaki ringa ki ahau?

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Kua huna hoki e koe to ratou ngakau kei mohio; na reira e kore koe e whakaneke ake i a ratou.

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Ko te tangata e whaki ana i ona hoa, he mea mo te utu, ko nga kanohi tonu o ana tamariki e hemo.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Kua meinga hoki ahau e ia hei hahani ma nga iwi; a kua waiho marakerake ahau hei whakaetietinga.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Kua atarua toku kanohi i te tangi, rite tonu ki te atarangi oku wahi katoa.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Ka miharo te hunga tika ki tenei, a ka whakaoho te tangata harakore i a ia ano hei whakahe i te atuakore.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Otiia ka mau te tangata tika ki tona ara, a ko te tangata ringa ma ka neke haere ake te kaha.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Ko koutou katoa ia tahuri, anga mai nei, e kore hoki tetahi tangata mahara e kitea e ahau i roto i a koutou.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Kua pahemo oku ra, motumotuhia ake oku whakaaro i whakatakoto ai, tae noa ki nga whakaaro o toku ngakau.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Ko te po kua meinga e ratou hei ao; ko te marama, e ki ana ratou, e tata tonu ana ki te pouri.

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Ki te titiro ahau i te reinga hei whare moku; mehemea kua wharikitia e ahau toku moenga ki te pouri;

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Mehemea kua karanga ahau ki te pirau, ko koe toku papa; ki te iro ranei, ko koe toku whaea, toku tuahine!

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Kei hea ra he tumanakohanga atu moku? A ko taku e tumanako atu ai ko wai e kite?

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Ka riro ki raro ki nga taha o te reinga, ina whai okiokinga i roto i te puehu.

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.