Psalms 77

Asaphin Psalmi, Jedutunin edestä, edelläveisaajalle. Minä huudan äänelläni Jumalaa: Jumalaa minä huudan, ja hän kuultelee minua.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

Minun hätä-ajallani etsin minä Herraa: minun käteni on yöllä ojettu, ja ei lakkaa; sillä ei minun sieluni salli itseänsä lohduttaa.

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Minä ajattelen tosin Jumalan päälle, olen kuitenkin murheissani: minä tutkin, ja henkeni on sittekin ahdistuksessa, Sela!

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Sinä pidät minun silmäni, että he valvovat: minä olen niin voimatoin, etten minä voi puhua.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Minä ajattelen vanhoja aikoja, entisiä vuosia:

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Minä muistan yöllä minun kantelettani: minä puhun sydämelleni, ja minun henkeni tutkii:

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Heittäneekö Jumala pois ijankaikkisesti, ja ei yhtään armoa silleen osoittane?

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Puuttuneeko hänen laupiutensa ijankaikkisesti, ja olleeko lupauksella jo loppu suvusta sukuhun?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Onko Jumala unohtanut olla armollinen? ja sulkenut laupiutensa vihan tähden? Sela!

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Minä sanoin: se on minun heikkouteni; mutta Ylimmäisen oikia käsi voi kaikki muuttaa.

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

Sentähden minä muistan Herran töitä, ja minä ajattelen entisiä ihmeitäs,

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Ja puhun kaikista sinun töistäs, ja sanon sinun teoistas.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Jumala, sinun ties on pyhä: kussa on niin väkevää Jumalaa kuin sinä Jumala?

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Sinä olet se Jumala, joka ihmeitä tekee: sinä osoitit voimas kansain seassa.

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Sinä lunastit sinun kansas käsivarrellas, Jakobin ja Josephin lapset, Sela!

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Vedet näkivät sinun, Jumala, vedet näkivät sinun ja vapisivat, ja syvyydet pauhasivat,

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Paksut pilvet kaasivat vettä, pilvet jylisivät ja nuolet lensivät sekaan.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Se jylisi taivaassa, ja sinun leimaukses välkkyi maan piirin päälle: maa liikkui ja värisi siitä.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Sinun ties oli meressä, ja sinun polkus olivat suurissa vesissä, ja ei sinun jälkiäs kenkään tuntenut.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Sinä veit kansas niinkuin lammaslauman, Moseksen ja Aaronin kautta.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]