John 12

Seks Dage før Påske kom Jesus nu til Bethania, hvor Lazarus boede, han, som Jesus havde oprejst fra de døde.

Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

Der gjorde de da et Aftensmåltid for ham, og Martha vartede op; men Lazarus var en af dem, som sade til Bords med ham.

I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

Da tog Maria et Pund af ægte, såre kostbar Nardussalve og salvede Jesu Fødder og tørrede hans Fødder med sit Hår; og Huset blev fuldt af Salvens Duft.

Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

Da siger en af hans Disciple, Judas, Simons Søn, Iskariot, han, som siden forrådte ham:

Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

"Hvorfor blev denne Salve ikke solgt for tre Hundrede Denarer og given til fattige?"

Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

Men dette sagde han, ikke fordi han brød sig om de fattige, men fordi han var en Tyv og havde Pungen og bar, hvad der blev lagt deri.

To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Da sagde Jesus: "Lad hende med Fred, hun har jo bevaret den til min Begravelsesdag!

Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

De fattige have I jo altid hos eder; men mig have I ikke altid."

Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

En stor Skare af Jøderne fik nu at vide, at han var der; og de kom ikke for Jesu Skyld alene, men også for at se Lazarus, hvem han havde oprejst fra de døde.

Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

Men Ypperstepræsterne rådsloge om også at slå Lazarus ihjel:

Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

thi for hans Skyld gik mange af Jøderne hen og troede på Jesus.

Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

Den følgende Dag, da den store Skare, som var kommen til Højtiden, hørte, at Jesus kom til Jerusalem,

Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

toge de Palmegrene og gik ud imod ham og råbte: "Hosanna! velsignet være den, som kommer, i Herrens Navn, Israels Konge!"

Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

Men Jesus fandt et ungt Æsel og satte sig derpå, som der er skrevet:

I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

"Frygt ikke, Zions Datter! se, din Konge kommer, siddende på en Asenindes Føl."

Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

Dette forstode hans Disciple ikke først; men da Jesus var herliggjort, da kom de i Hu, at dette var skrevet om ham, og at de havde gjort dette for ham.

Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

Skaren, som var med ham, vidnede nu, at han havde kaldt Lazarus frem fra Graven og oprejst ham fra de døde.

Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

Det var også derfor, at Skaren gik ham i Møde, fordi de havde hørt, at han havde gjort dette Tegn.

Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

Da sagde Farisæerne til hverandre: "I se, at I udrette ikke noget; se, Alverden går efter ham."

Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

Men der var nogle Grækere af dem, som plejede at gå op for at tilbede på Højtiden.

Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

Disse gik nu til Filip, som var fra Bethsajda i Galilæa, og bade ham og sagde: "Herre! vi ønske at se Jesus."

Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

Filip kommer og siger det til Andreas, Andreas og Filip komme og sige det til Jesus.

Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

Men Jesus svarede dem og sagde: "Timen er kommen, til at Menneskesønnen skal herliggøres.

A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

Sandelig, sandelig, siger jeg eder, hvis ikke Hvedekornet falder i Jorden og dør, bliver det ene; men dersom det dør, bærer det megen Frugt.

Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

Den, som elsker sit Liv, skal miste det; og den, som hader sit Liv i denne Verden, skal bevare det til et evigt Liv.

Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

Om nogen tjener mig, han følge mig, og hvor jeg er, der skal også min Tjener være; om nogen tjener mig, ham skal Faderen ære.

Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

Nu er min Sjæl forfærdet; og hvad skal jeg sige? Fader, frels mig fra denne Time? Dog, derfor er jeg kommen til denne Time.

Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

Fader herliggør dit Navn!" Da kom der en Røst fra Himmelen: "Både har jeg herliggjort det, og vil jeg atter herliggøre det."

Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

Da sagde Skaren, som stod og hørte det, at det havde tordnet; andre sagde: "En Engel har talt til ham."

Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

Jesus svarede og sagde: "Ikke for min Skyld er denne Røst kommen, men for eders Skyld.

Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

Nu går der Dom over denne Verden, nu skal denne Verdens Fyrste kastes ud,

Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

og jeg skal, når jeg bliver ophøjet fra Jorden, drage alle til mig."

A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

Men dette sagde han for at betegne, hvilken Død han skulde dø.

(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

Skaren svarede ham: "Vi have hørt af Loven, at Kristus bliver evindelig, og hvorledes siger da du, at Menneskesønnen bør ophøjes? Hvem er denne Menneskesøn?"

Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

Da sagde Jesus til dem: "Endnu en liden Tid er Lyset hos eder. Vandrer, medens I have Lyset, for at Mørke ikke skal overfalde eder! Og den, som vandrer i Mørket, ved ikke, hvor han går hen.

Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

Medens I have Lyset, tror på Lyset, for at I kunne blive Lysets Børn!" Dette talte Jesus, og han gik bort og blev skjult for dem.

Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

Men endskønt han havde gjort så mange Tegn for deres Øjne, troede de dog ikke på ham,

A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

for at Profeten Esajas's Ord skulde opfyldes, som han har sagt: "Herre! hvem troede det, han hørte af os, og for hvem blev Herrens Arm åbenbaret?"

Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

Derfor kunde de ikke tro, fordi Esajas har atter sagt:

Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

"Han har blindet deres Øjne og forhærdet deres Hjerte, for at de ikke skulle se med Øjnene og forstå med Hjertet og omvende sig, så jeg kunde helbrede dem."

Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

Dette sagde Esajas, fordi han så hans Herlighed og talte om ham.

To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

Alligevel var der dog mange, endogså af Rådsherrerne, som troede på ham; men for Farisæernes Skyld bekendte de det ikke, for at de ikke skulde blive udelukkede af Synagogen;

A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

thi de elskede Menneskenes Ære mere end Guds Ære.

Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

Men Jesus råbte og sagde: "Den, som tror på mig, tror ikke på mig, men på ham, som sendte mig,

Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

og den, som ser mig, ser den, som sendte mig.

A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

Jeg er kommen som et Lys til Verden, for at hver den, som tror på mig, ikke skal blive i Mørket.

Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

Og om nogen hører mine Ord og ikke vogter på dem, ham dømmer ikke jeg; thi jeg er ikke kommen for at dømme Verden, men for at frelse Verden.

A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

Den, som foragter mig og ikke modtager mine Ord, har den, som dømmer ham; det Ord, som jeg har talt, det skal dømme ham på den yderste Dag.

Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

Thi jeg har ikke talt af mig selv; men Faderen, som sendte mig, han har givet mig Befaling om, hvad jeg skal sige, og hvad jeg skal tale.

Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

Og jeg ved, at hans Befaling er evigt Liv. Altså, hvad jeg taler, taler jeg således, som Faderen har sagt mig."

A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.