Psalms 88

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Ya RAB, beni kurtaran Tanrı, Gece gündüz sana yakarıyorum.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Duam sana erişsin, Kulak ver yakarışıma.

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Çünkü sıkıntıya doydum, Canım ölüler diyarına yaklaştı.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Ölüm çukuruna inenler arasında sayılıyorum, Tükenmiş gibiyim;

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Ölüler arasına atılmış, Artık anımsamadığın, İlginden yoksun, Mezarda yatan cesetler gibiyim.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Beni çukurun dibine, Karanlıklara, derinliklere attın.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Öfken üzerime çöktü, Dalga dalga kızgınlığınla beni ezdin. Sela

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Yakınlarımı benden uzaklaştırdın, İğrenç kıldın beni gözlerinde. Kapalı kaldım, çıkamıyorum.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Üzüntüden gözlerimin feri sönüyor, Her gün sana yakarıyorum, ya RAB, Ellerimi sana açıyorum.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Harikalarını ölülere mi göstereceksin? Ölüler mi kalkıp seni övecek? Sela

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Sevgin mezarda, Sadakatin yıkım diyarında duyurulur mu?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Karanlıklarda harikaların, Unutulmuşluk diyarında doğruluğun bilinir mi?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Ama ben, ya RAB, yardıma çağırıyorum seni, Sabah duam sana varıyor.

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Niçin beni reddediyorsun, ya RAB, Neden yüzünü benden gizliyorsun?

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Düşkünüm, gençliğimden beri ölümle burun burunayım, Dehşetlerinin altında tükendim.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Şiddetli gazabın üzerimden geçti, Saçtığın dehşet beni yedi bitirdi.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Bütün gün su gibi kuşattılar beni, Çevremi tümüyle sardılar.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Eşi dostu benden uzaklaştırdın, Tek dostum karanlık kaldı.