Job 6

Odpovídaje pak Job, řekl:

Allora Giobbe rispose e disse:

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

"Ah, se il mio travaglio si pesasse, se le mie calamità si mettessero tutte insieme sulla bilancia!

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Sarebbero trovati più pesanti che la sabbia del mare. Ecco perché le mie parole sono temerarie.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Ché le saette dell’Onnipotente mi trafiggono, lo spirito mio ne sugge il veleno; i terrori di Dio si schierano in battaglia contro me.

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

L’asino salvatico raglia forse quand’ha l’erba davanti? mugghia forse il bue davanti alla pastura?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Si può egli mangiar ciò ch’è scipito e senza sale? c’è qualche gusto in un chiaro d’uovo?

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

L’anima mia rifiuta di toccare una simil cosa, essa è per me come un cibo ripugnante.

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

Oh, m’avvenisse pur quello che chiedo, e mi desse Iddio quello che spero!

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

Volesse pure Iddio schiacciarmi, stender la mano e tagliare il filo de’ miei giorni!

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

Sarebbe questo un conforto per me, esulterei nei dolori ch’egli non mi risparmia; giacché non ho rinnegato le parole del Santo.

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Che è mai la mia forza perch’io speri ancora? Che fine m’aspetta perch’io sia paziente?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

La mia forza è essa forza di pietra? e la mia carne, carne di rame?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Non son io ridotto senza energia, e non m’è forse tolta ogni speranza di guarire?

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Pietà deve l’amico a colui che soccombe, quand’anche abbandoni il timor dell’Onnipotente.

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Ma i fratelli miei si son mostrati infidi come un torrente, come l’acqua di torrenti che passano.

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

Il ghiaccio li rende torbidi, e la neve vi si scioglie;

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

ma passato il tempo delle piene, svaniscono; quando sentono il caldo, scompariscono dal loro luogo.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Le carovane che si dirigon là mutano strada, s’inoltran nel deserto, e vi periscono.

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Le carovane di Tema li cercavan collo sguardo, i viandanti di Sceba ci contavan su,

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

ma furon delusi nella loro fiducia; giunti sul luogo, rimasero confusi.

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Tali siete divenuti voi per me: vedete uno che fa orrore, e vi prende la paura.

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

V’ho forse detto: "Datemi qualcosa" o "co’ vostri beni fate un donativo a favor mio",

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

o "liberatemi dalla stretta del nemico, o "scampatemi di man dei prepotenti"?

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Ammaestratemi, e mi starò in silenzio; fatemi capire in che cosa ho errato.

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Quanto sono efficaci le parole rette! Ma la vostra riprensione che vale?

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Volete dunque biasimar delle parole? Ma le parole d’un disperato se le porta il vento!

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Voi sareste capaci di trar la sorte sull’orfano, e di contrattare il vostro amico!

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Ma pure vi piaccia di rivolgervi a guardarmi, e vedete s’io vi menta in faccia.

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Mutate consiglio! Non vi sia in voi iniquità! Mutate consiglio, la mia giustizia sussiste.

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

V’è qualche iniquità sulla mia lingua? Il mio palato non distingue più quel ch’è male?