Psalms 88

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Ének. A Kóráh fiainak zsoltára. Az éneklőmesternek a Mahalath- lehannóthra. Az Ezrahita Hémán tanítása.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Uram, szabadításomnak Istene! Nappal kiáltok, éjjelente előtted vagyok:

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Jusson elődbe imádságom, hajtsad füled az én kiáltozásomra!

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Mert betelt a lelkem nyomorúságokkal, és életem a Seolig jutott.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Hasonlatossá lettem a sírba szállókhoz; olyan vagyok, mint az erejevesztett ember.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

A holtak közt van az én helyem, mint a megölteknek, a kik koporsóban feküsznek, a kikről többé nem emlékezel, mert elszakasztattak a te kezedtől.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Mély sírba vetettél be engem, sötétségbe, örvények közé.

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

A te haragod reám nehezedett, és minden haboddal nyomtál engem. Szela.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Elszakasztottad ismerőseimet tőlem, útálattá tettél előttök engem; berekesztettem és ki nem jöhetek.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Szemem megsenyvedett a nyomorúság miatt; kiáltalak téged Uram minden napon, hozzád terjengetem kezeimet.

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Avagy a holtakkal teszel-é csodát? Felkelnek-é vajjon az árnyak, hogy dicsérjenek téged? Szela.

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Beszélik-é a koporsóban a te kegyelmedet, hűségedet a pusztulás helyén?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Megtudhatják-é a sötétségben a te csodáidat, és igazságodat a feledékenység földén?

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

De én hozzád rimánkodom, Uram, és jó reggel elédbe jut az én imádságom:

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Miért vetsz el hát Uram engem, *és* rejted el orczádat én tőlem?

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Nyomorult és holteleven vagyok ifjúságomtól kezdve; viselem a te rettentéseidet, roskadozom.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Általmentek rajtam a te búsulásaid; a te szorongatásaid elemésztettek engem.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Körülvettek engem, mint a vizek egész napon; együttesen körülöveztek engem. * (Psalms 88:19) Elszakasztottál tőlem barátot és rokont; ismerőseim a - setétség. *