John 12

Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

Šest dana prije Pashe dođe Isus u Betaniju gdje bijaše Lazar koga je Isus uskrisio od mrtvih.

I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

Ondje mu prirediše večeru. Marta posluživaše, a Lazar bijaše jedan od njegovih sustolnika.

Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

Tada Marija uzme libru prave dragocjene nardove pomasti, pomaže Isusu noge i otare ih svojom kosom. I sva se kuća napuni mirisom pomasti.

Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

Nato reče Juda Iškariotski, jedan od njegovih učenika, onaj koji ga je imao izdati:

Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

"Zašto se ta pomast nije prodala za trista denara i razdala siromasima?"

To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

To ne reče zbog toga što mu bijaše stalo do siromaha, nego što bijaše kradljivac: kako je imao kesu, kradom je uzimao što se u nju stavljalo.

Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

Nato Isus odvrati: "Pusti je! Neka to izvrši za dan mog ukopa!

Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

Jer siromahe imate uvijek uza se, a mene nemate uvijek."

Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

Silno mnoštvo Židova dozna da je Isus ondje pa se okupi, ne samo zbog Isusa, već i zato da vide Lazara kojega on bijaše uskrisio od mrtvih.

Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

A glavari svećenički odlučiše i Lazara ubiti

Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

jer su zbog njega mnogi Židovi odlazili i vjerovali u Isusa.

Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

Kad je sutradan silan svijet koji dođe na Blagdan čuo da Isus dolazi u Jeruzalem,

Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

uze palmove grančice i iziđe mu u susret. Vikahu: "Hosana! Blagoslovljen Onaj koji dolazi u ime Gospodnje! Kralj Izraelov."

I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

A Isus nađe magarčića i sjede na nj kao što je pisano:

Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

Ne boj se, kćeri Sionska! Evo, kralj tvoj dolazi jašuć na mladetu magaričinu!

Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

To učenici njegovi isprva ne razumješe. Ali pošto je Isus bio proslavljen, prisjetiše se da je to bilo o njemu napisano i da mu baš to učiniše.

Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

Mnoštvo koje bijaše s njime kad Lazara pozva iz groba i uskrisi od mrtvih pronosilo je svjedočanstvo o tome.

Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

Stoga mu je i izišao u susret silan svijet: pročulo se da je on učinio to znamenje.

Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

Farizeji nato rekoše među sobom: "Vidite da ništa ne postižete. Eno, svijet ode za njim!"

Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

A među onima koji su se došli klanjati na Blagdan bijahu i neki Grci.

Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

Oni pristupe Filipu iz Betsaide galilejske pa ga zamole: "Gospodine, htjeli bismo vidjeti Isusa."

Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

Filip ode i kaže to Andriji pa Andrija i Filip odu i kažu Isusu.

A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

Isus im odgovori: "Došao je čas da se proslavi Sin Čovječji.

Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

Zaista, zaista, kažem vam: ako pšenično zrno, pavši na zemlju, ne umre, ostaje samo; ako li umre, donosi obilat rod.

Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

Tko ljubi svoj život, izgubit će ga. A tko mrzi svoj život na ovome svijetu, sačuvat će ga za život vječni.

Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

Ako mi tko hoće služiti, neka ide za mnom. I gdje sam ja, ondje će biti i moj služitelj. Ako mi tko hoće služiti, počastit će ga moj Otac." i što da kažem? Oče, izbavi me iz ovoga časa? No, zato dođoh u ovaj čas!

Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.