Proverbs 2

2:1

يَا ابْنِي، إِنْ قَبِلْتَ كَلاَمِي وَخَبَّأْتَ وَصَايَايَ عِنْدَكَ،

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2:2

حَتَّى تُمِيلَ أُذْنَكَ إِلَى الْحِكْمَةِ، وَتُعَطِّفَ قَلْبَكَ عَلَى الْفَهْمِ،

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

2:3

إِنْ دَعَوْتَ الْمَعْرِفَةَ، وَرَفَعْتَ صَوْتَكَ إِلَى الْفَهْمِ،

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

2:4

إِنْ طَلَبْتَهَا كَالْفِضَّةِ، وَبَحَثْتَ عَنْهَا كَالْكُنُوزِ،

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

2:5

فَحِينَئِذٍ تَفْهَمُ مَخَافَةَ الرَّبِّ، وَتَجِدُ مَعْرِفَةَ اللهِ.

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

2:6

لأَنَّ الرَّبَّ يُعْطِي حِكْمَةً. مِنْ فَمِهِ الْمَعْرِفَةُ وَالْفَهْمُ.

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

2:7

يَذْخَرُ مَعُونَةً لِلْمُسْتَقِيمِينَ. هُوَ مِجَنٌّ لِلسَّالِكِينَ بِالْكَمَالِ،

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

2:8

لِنَصْرِ مَسَالِكِ الْحَقِّ وَحِفْظِ طَرِيقِ أَتْقِيَائِهِ.

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

2:9

حِينَئِذٍ تَفْهَمُ الْعَدْلَ وَالْحَقَّ وَالاسْتِقَامَةَ، كُلَّ سَبِيل صَالِحٍ.

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

2:10

إِذَا دَخَلَتِ الْحِكْمَةُ قَلْبَكَ، وَلَذَّتِ الْمَعْرِفَةُ لِنَفْسِكَ،

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

2:11

فَالْعَقْلُ يَحْفَظُكَ، وَالْفَهْمُ يَنْصُرُكَ،

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

2:12

لإِنْقَاذِكَ مِنْ طَرِيقِ الشِّرِّيرِ، وَمِنَ الإِنْسَانِ الْمُتَكَلِّمِ بِالأَكَاذِيبِ،

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

2:13

التَّارِكِينَ سُبُلَ الاسْتِقَامَةِ لِلسُّلُوكِ فِي مَسَالِكِ الظُّلْمَةِ،

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

2:14

الْفَرِحِينَ بِفَعْلِ السُّوءِ، الْمُبْتَهِجِينَ بِأَكَاذِيبِ الشَّرِّ،

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

2:15

الَّذِينَ طُرُقُهُمْ مُعْوَجَّةٌ، وَهُمْ مُلْتَوُونَ فِي سُبُلِهِمْ.

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

2:16

لإِنْقَاذِكَ مِنَ الْمَرْأَةِ الأَجْنَبِيَّةِ، مِنَ الْغَرِيبَةِ الْمُتَمَلِّقَةِ بِكَلاَمِهَا،

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

2:17

التَّارِكَةِ أَلِيفَ صِبَاهَا، وَالنَّاسِيَةِ عَهْدَ إِلهِهَا.

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

2:18

لأَنَّ بَيْتَهَا يَسُوخُ إِلَى الْمَوْتِ، وَسُبُلُهَا إِلَى الأَخِيلَةِ.

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

2:19

كُلُّ مَنْ دَخَلَ إِلَيْهَا لاَ يَؤُوبُ، وَلاَ يَبْلُغُونَ سُبُلَ الْحَيَاةِ.

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

2:20

حَتَّى تَسْلُكَ فِي طَرِيقِ الصَّالِحِينَ وَتَحْفَظَ سُبُلَ الصِّدِّيقِينَ.

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

2:21

لأَنَّ الْمُسْتَقِيمِينَ يَسْكُنُونَ الأَرْضَ، وَالْكَامِلِينَ يَبْقَوْنَ فِيهَا.

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

2:22

أَمَّا الأَشْرَارُ فَيَنْقَرِضُونَ مِنَ الأَرْضِ، وَالْغَادِرُونَ يُسْتَأْصَلُونَ مِنْهَا.

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.