Mark 4

A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

Rozsevač, ten slovo rozsívá.

Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?