Isaiah 3

Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

Jablka zlatá a spinadla a čepce,

Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

Prsteny a náčelníky,

Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.