Job 8

respondens autem Baldad Suites dixit

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

usquequo loqueris talia et spiritus multiplex sermones oris tui

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

numquid Deus subplantat iudicium et Omnipotens subvertit quod iustum est

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

etiam si filii tui peccaverunt ei et dimisit eos in manu iniquitatis suae

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

tu tamen si diluculo consurrexeris ad Deum et Omnipotentem fueris deprecatus

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

si mundus et rectus incesseris statim evigilabit ad te et pacatum reddet habitaculum iustitiae tuae

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

in tantum ut priora tua fuerint parva et novissima tua multiplicentur nimis

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

interroga enim generationem pristinam et diligenter investiga patrum memoriam

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

hesterni quippe sumus et ignoramus quoniam sicut umbra dies nostri sunt super terram

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

et ipsi docebunt te loquentur tibi et de corde suo proferent eloquia

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

numquid vivere potest scirpus absque humore aut crescet carectum sine aqua

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

cum adhuc sit in flore nec carpatur manu ante omnes herbas arescit

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

sic viae omnium qui obliviscuntur Deum et spes hypocritae peribit

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

non ei placebit vecordia sua et sicut tela aranearum fiducia eius

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

innitetur super domum suam et non stabit fulciet eam et non consurget

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

humectus videtur antequam veniat sol et in horto suo germen eius egreditur

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

super acervum petrarum radices eius densabuntur et inter lapides commorabitur

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

si absorbuerit eum de loco suo negabit eum et dicet non novi te

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

haec est enim laetitia viae eius ut rursum de terra alii germinentur

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

Deus non proiciet simplicem nec porriget manum malignis

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

donec impleatur risu os tuum et labia tua iubilo

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

qui oderunt te induentur confusione et tabernaculum impiorum non subsistet

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.