Psalms 74

En sång av Asaf.  Varför, o Gud,      har du så alldeles förkastat oss,  varför ryker din vredes eld      mot fåren i din hjord?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

 Tänk på din menighet,      som du i fordom tid förvärvade,  som du förlossade, till att bliva      din arvedels stam;  tänk på Sions berg,      där du har din boning.

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

 Vänd dina steg till den plats      där evig förödelse råder;  allt har ju fienden      fördärvat i helgedomen.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

 Dina ovänner hava skränat      inne i ditt församlingshus,  de hava satt upp sina tecken      såsom rätta tecken.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

 Det var en syn, såsom när man höjer      yxor mot en tjock skog.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

 Och alla dess snidverk hava de nu krossat      med yxa och bila.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

 De hava satt eld på din helgedom  och oskärat ända till grunden      ditt namns boning.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

 De hava sagt i sina hjärtan:      »Vi vilja alldeles kuva dem.»  Alla Guds församlingshus      hava de bränt upp här i landet.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

 Våra tecken se vi icke;      ingen profet finnes mer,  och hos oss är ingen      som vet för huru länge.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

 Huru länge, och Gud,      skall ovännen få smäda  och fienden oavlåtligen      få förakta ditt namn?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

 Varför håller du tillbaka din hand,      din högra hand?  Drag den fram ur din barm      och förgör dem.

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

 Gud, du är ju      min konung av ålder,  du är den som skaffar      frälsning på jorden.

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

 Det var du som delade      havet genom din makt;  du krossade drakarnas      huvuden mot vattnet.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

 Det var du som bräckte      Leviatans huvuden  och gav honom till mat      åt öknens skaror.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

 Det var du som lät källa      och bäck bryta fram;  du lät ock starka      strömmar uttorka.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

 Din är dagen,      din är ock natten,  du har berett      ljuset och solen.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

 Det är du som har fastställt      alla jordens gränser;  sommar och vinter      äro skapade av dig.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

 Så tänk nu på huru fienden      smädar HERREN,  och huru ett dåraktigt folk      föraktar ditt namn.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

 Lämna ej ut åt vilddjuren      din turturduvas själ;  förgät icke för alltid      dina betrycktas liv.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

 Tänk på förbundet;      ty i landets smygvrår      finnes fullt upp av våldsnästen.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

 Låt icke den förtryckte      vika tillbaka med blygd,  låt den betryckte och den fattige      lova ditt namn.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

 Stå upp, o Gud;      utför din sak.  Betänk huru du varder smädad      hela dagen av dåren.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

 Glöm icke bort      dina ovänners rop,  dina motståndares larm,      som alltjämt höjes.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.