Lamentations 5

Ricordati, Eterno, di quello che ci è avvenuto! Guarda e vedi il nostro obbrobrio!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

La nostra eredità è passata a degli stranieri, le nostre case, a degli estranei.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Noi siam diventati orfani, senza padre, le nostre madri son come vedove.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

Noi beviamo la nostr’acqua a prezzo di danaro, le nostre legna ci vengono a pagamento.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Col collo carico noi siamo inseguiti, siamo spossati, non abbiamo requie.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Abbiam teso la mano verso l’Egitto e verso l’Assiria, per saziarci di pane.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

I nostri padri hanno peccato, e non sono più; e noi portiamo la pena delle loro iniquità.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

Degli schiavi dominano su noi, e non v’è chi ci liberi dalle loro mani.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

Noi raccogliamo il nostro pane col rischio della nostra vita, affrontando la spada del deserto.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

La nostra pelle brucia come un forno, per l’arsura della fame.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

Essi hanno disonorato le donne in Sion, le vergini nelle città di Giuda.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

I capi sono stati impiccati dalle loro mani, la persona de’ vecchi non è stata rispettata.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

I giovani han portato le macine, i giovanetti han vacillato sotto il carico delle legna.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

I vecchi hanno abbandonato la porta, i giovani la musica dei loro strumenti.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

La gioia de’ nostri cuori è cessata, le nostre danze son mutate in lutto.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

La corona ci è caduta dal capo; guai a noi, poiché abbiamo peccato!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

Per questo langue il nostro cuore, per questo s’oscuran gli occhi nostri:

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

perché il monte di Sion è desolato, e vi passeggian le volpi.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

Ma tu, o Eterno, regni in perpetuo; il tuo trono sussiste d’età in età.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

Perché ci dimenticheresti tu in perpetuo, e ci abbandoneresti per un lungo tempo?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

Facci tornare a te, o Eterno, e noi torneremo! Ridonaci de’ giorni come quelli d’un tempo!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

Ché, ora, tu ci hai veramente reietti, e ti sei grandemente adirato contro di noi!

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?