Psalms 88

(En Sang. En Salme af Koras Sønner. Til Sangmesteren. Al-mahalat-leannot. En Maskil af Ezraitten Heman.) HERRE min Gud, jeg råber om dagen, om Natten når mit Skrig til dig;

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

lad min Bøn komme frem for dit Åsyn, til mit Klageråb låne du Øre!

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Thi min Sjæl er mæt af Lidelser, mit Liv er Dødsriget nær,

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

jeg regnes blandt dem, der sank i Graven, er blevet som den, det er ude med,

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

kastet hen imellem de døde, blandt faldne, der hviler i Graven, hvem du ej mindes mere, thi fra din Hånd er de revet.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Du har lagt mig i den underste Grube, på det mørke, det dybe Sted;

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

tungt hviler din Vrede på mig, alle dine Brændinger lod du gå over mig. - Sela.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Du har fjernet mine Frænder fra mig, gjort mig vederstyggelig for dem; jeg er fængslet, kan ikke gå ud,

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

mit Øje er sløvt af Vånde. Hver Dag, HERRE, råber jeg til dig og rækker mine Hænder imod dig.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Gør du Undere for de døde, står Skyggerne op og takker dig? - Sela.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Tales der om din Nåde i Graven, i Afgrunden om din Trofasthed?

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Er dit Under kendt i Mørket, din Retfærd i Glemselens Land?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Men jeg, o HERRE, jeg råber til dig, om Morgenen kommer min Bøn dig i Møde.

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Hvorfor forstøder du, HERRE, min Sjæl og skjuler dit Åsyn for mig?

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Elendig er jeg og Døden nær, dine Rædsler har omgivet mig fra min Ungdom;

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

din Vredes Luer går over mig, dine Rædsler har lagt mig øde,

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

som Vand er de om mig Dagen lang, til Hobe slutter de Kreds om mig;

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Ven og Frænde fjerned du fra mig, holdt mine Kendinge borte.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]