Psalms 77

(Til Sangmesteren. Til Jedutun. Af Asaf. En Salme.) Jeg råber, højt til Gud, og han hører mig,

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

jeg søger Herren på Nødens Dag, min Hånd er om Natten utrættet udrakt, min Sjæl vil ikke lade sig trøste;

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

jeg ihukommer Gud og stønner, jeg sukker, min Ånd vansmægter. - Sela.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Du holder mine Øjne vågne, jeg er urolig og målløs.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Jeg tænker på fordums dage, ihukommer længst henrundne År;

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

jeg gransker om Natten i Hjertet, grunder og ransager min Ånd.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Vil Herren bortstøde for evigt og aldrig mer vise Nåde,

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

er hans Miskundhed ude for stedse, hans Trofasthed omme for evigt og altid,

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

har Gud da glemt at ynkes, lukket sit Hjerte i Vrede? - Sela.

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Jeg sagde: Det er min Smerte; at den Højestes højre er ikke som før.

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

Jeg kommer HERRENs Gerninger i Hu, ja kommer dine fordums Undere i Hu.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Jeg tænker på al din Gerning og grunder over dine Værker.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Gud, din Vej var i Hellighed, hvo er en Gud så stor som Gud!

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Du er en Gud, som gør Undere, du gjorde din Vælde kendt blandt Folkene,

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

udøste dit Folk med din Arm, Jakobs og Josefs Sønner. - Sela.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Vandene så dig, Gud, Vandene så dig og vred sig i Angst, ja Dybet tog til at skælve;

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Skyerne udøste Vand, Skyhimlens Stemme gjaldede, dine Pile for hid og did;

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

din bragende Torden rullede, Lynene oplyste Jorderig, Jorden bæved og skjalv;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

din Vej gik midt gennem Havet, din Sti gennem store Vande, dine Fodspor kendtes ikke.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Du førte dit Folk som en Hjord ved Moses's og Arons Hånd.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]