Lamentations 5

HERRE, kom vor skæbne i Hu, sku ned og se vor skændsel!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

Vor Arvelod tilfaldt fremmede, Udlændinge fik vore Huse.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Forældreløse, faderløse er vi, som Enker er vore Mødre.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

Vort Drikkevand må vi købe, betale må vi vort Brænde.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Åget trykker vor Nakke, vi trættes og finder ej Hvile.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Ægypten rakte vi Hånd, Assur, for at mættes med Brød.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

Vore Fædre, som synded, er borte, og vi må bære deres Skyld.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

Over os råder Trælle, ingen frier os fra dem.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

Med Livsfare henter vi vort Brød, udsatte for Ørkenens Sværd.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

Vor Hud er sværtet som en Ovn af Hungerens svidende Lue.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

De skændede kvinder i Zion, Jomfruer i Judas Byer.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

Fyrster greb de og hængte, tog intet Hensyn til gamle.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

Ynglinge sattes til Kværnen, under Brændeknippet segnede Drenge.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

De gamle forsvandt fra Porten, de unge fra Strengenes Leg.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

Vort Hjertes Glæde er borte, vor Dans er vendt til Sorg.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

Kronen faldt af vort Hoved, ve os, at vi har syndet!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

Vort Hjerte blev derfor sygt, derfor vort Øje mørkt:

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

For Zions Bjerg, som er øde, Ræve tumler sig der.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

Du, HERRE, troner for evigt, fra Slægt til Slægt står din trone.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

Hvi glemmer du os bestandig og svigter os alle dage?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

Omvend os, HERRE, til dig, så vender vi om, giv os nye Dage, som fordum!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

Eller har du helt stødt os bort, er din Vrede mod os uden Ende?

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?