Luke 18

Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

Kaza im i prispodobu kako valja svagda moliti i nikada ne sustati:

Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.

"U nekom gradu bio sudac. Boga se nije bojao, za ljude nije mario.

Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

U tom gradu bijaše i neka udovica. Dolazila k njemu i molila: 'Obrani me od mog tužitelja!'

A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,

No on ne htjede zadugo. Napokon reče u sebi: 'Iako se Boga ne bojim nit za ljude marim, ipak,

Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

jer mi udovica ova dodijava, obranit ću je da vječno ne dolazi mučiti me.'"

I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.

Nato reče Gospodin: "Čujte što govori nepravedni sudac!

A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

Neće li onda Bog obraniti svoje izabrane koji dan i noć vape k njemu sve ako i odgađa stvar njihovu?

Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

Kažem vam, ustat će žurno na njihovu obranu. Ali kad Sin Čovječji dođe, hoće li naći vjere na zemlji?"

I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:

Nekima pak koji se pouzdavahu u sebe da su pravednici, a druge potcjenjivahu, reče zatim ovu prispodobu:

Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.

"Dva čovjeka uziđoše u Hram pomoliti se: jedan farizej, drugi carinik.

Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

Farizej se uspravan ovako u sebi molio: 'Bože, hvala ti što nisam kao ostali ljudi: grabežljivci, nepravednici, preljubnici ili - kao ovaj carinik.'

Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

Postim dvaput u tjednu, dajem desetinu od svega što steknem.'

Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

A carinik, stojeći izdaleka, ne usudi se ni očiju podignuti k nebu, nego se udaraše u prsa govoreći: 'Bože milostiv budi meni grešniku!'

Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

Kažem vam: ovaj siđe opravdan kući svojoj, a ne onaj! Svaki koji se uzvisuje, bit će ponižen; a koji se ponizuje, bit će uzvišen."

Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

A donosili mu i dojenčad da ih se dotakne. Vidjevši to, učenici im branili.

Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

A Isus ih dozva i reče: "Pustite dječicu neka dolaze k meni i ne priječite im jer takvih je kraljevstvo Božje."

Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

"Zaista, kažem vam, tko ne primi kraljevstva Božjega kao dijete, ne, u nj neće ući."

I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

I upita ga neki uglednik: "Učitelju dobri, što mi je činiti da baštinim život vječni?"

I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

Reče mu Isus: "Što me zoveš dobrim? Nitko nije dobar, doli Bog jedini.

Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

Zapovijedi znaš: Ne čini preljuba! Ne ubij! Ne ukradi! Ne svjedoči lažno! Poštuj oca svoga i majku!"

On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

A onaj će: "Sve sam to čuvao od mladosti."

Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

Čuvši to, Isus mu reče: "Još ti jedno preostaje: sve što imaš prodaj i razdaj siromasima pa ćeš imati blago na nebu. A onda dođi i idi za mnom."

On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

Kad je on to čuo, ražalosti se jer bijaše silno bogat.

A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

Vidjevši ga, reče Isus: "Kako li je teško imućnicima u kraljevstvo Božje!

Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

Lakše je devi kroz uši iglene nego bogatašu u kraljevstvo Božje."

Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

Koji su to čuli, rekoše: "Pa tko se onda može spasiti?"

A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

A on će: "Što je nemoguće ljudima, moguće je Bogu."

I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

Nato reče Petar: "Evo, mi ostavismo svoje i pođosmo za tobom."

On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

Isus će im: "Zaista, kažem vam, nema ga tko bi ostavio kuću, ili ženu, ili braću, ili roditelje, ili djecu poradi kraljevstva Božjega,

Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

a da ne bi primio mnogostruko već u ovom vremenu, i u budućem vijeku život vječni."

Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.

I uzevši sa sobom dvanaestoricu, reče im: "Evo uzlazimo u Jeruzalem i na Sinu Čovječjem ispunit će se sve što su napisali proroci:

Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.

doista, bit će predan poganima, izrugan, zlostavljan i popljuvan;

A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

i pošto ga izbičuju, ubit će ga, ali on će treći dan ustati."

Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

No oni ništa od toga ne razumješe. Te im riječi bijahu skrivene i ne shvaćahu što bijaše rečeno.

I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.

A kad se približavao Jerihonu, neki slijepac sjedio kraj puta i prosio.

A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

Čuvši gdje mnoštvo prolazi, raspitivao se što je to.

I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

Rekoše mu: "Isus Nazarećanin prolazi."

I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!

Tada povika: "Isuse, Sine Davidov, smiluj mi se!"

A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

Oni ga sprijeda ušutkivali, ali on je još jače vikao: "Sine Davidov, smiluj mi se!"

Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

Isus se zaustavi i zapovjedi da ga dovedu k njemu. Kad se on približi, upita ga:

Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

"Što hoćeš da ti učinim?" A on će: "Gospodine, da progledam."

A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

Isus će mu: "Progledaj! Vjera te tvoja spasila."

A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

I umah progleda i uputi se za njim slaveći Boga. I sav narod koji to vidje dade hvalu Bogu.