Isaiah 3

Gle, Gospod, Jahve nad Vojskama, oduzima Jeruzalemu i Judeji svaku potporu, pomoć u kruhu i pomoć u vodi,

Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

junaka i ratnika, suca i proroka, vrača i starješinu, pedesetnika i odličnika,

Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

savjetnika i mudra gatara i onoga što se bavi čaranjem.

Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

"A za glavare postavljam im djecu, dajem deranima da njima vladaju."

A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

Ljudi se glože jedan s drugim i svaki s bližnjim svojim; dijete nasrće na starca, prostak na odličnika

I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

te svatko brata hvata u očinskoj kući: "Ti imaš plašt, budi nam glavarom, uzmi u ruke ovo rasulo!"

Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

A on će se, u dan onaj, braniti: "Neću da budem vidar, nema u mene ni kruha ni plašta: ne stavljajte me narodu za glavara."

Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

Jeruzalem se ruši i pada Judeja, jer im se jezik i djela Jahvi protive te prkose pogledu Slave njegove.

Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

Lice njihovo protiv njih svjedoči, razmeću se grijehom poput Sodome i ne kriju ga, jao njima, sami sebi propast spremaju.

Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

Kažite: "Blago pravedniku, hranit će se plodom djela svojih!

Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

Jao opakome, zlo će mu biti, na nj će pasti djela ruku njegovih."

Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

Deran tlači narod moj i žene njime vladaju. O narode moj, vladaoci te tvoji zavode i raskapaju put kojim hodiš.

Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

Ustade Jahve da se popravda s narodom svojim,

Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

Jahve dolazi na sud sa starješinama i glavarima svog naroda: "Vinograd ste moj opustošili, u vašim je kućama što oteste siromahu.

Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

S kojim pravom narod moj tlačite i gazite lice siromaha?" - riječ je Jahve, Gospoda nad Vojskama.

Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

I reče Jahve: "Što se to ohole kćeri sionske te ispružena vrata hode, okolo okom namiguju, koracima sitnim koracaju, grivnama na nozi zveckaju?

I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

Oćelavit će Gospod tjeme kćeri sionskih, obnažit će Jahve golotinju njihovu."

Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

U onaj će dan Gospod strgnuti sve čime se ona ponosi: ukosnice i mjesečiće,

V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

naušnice, narukvice i koprene,

Jablka zlatá a spinadla a čepce,

poveze, lančiće, pojaseve, bočice s miomirisima i privjese,

Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

prstenje i nosne prstenove,

Prsteny a náčelníky,

skupocjene haljine i plašteve, prijevjese i torbice,

Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

zrcala i košuljice, povezače i rupce.

I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

Mjesto miomirisa, smrad; mjesto pojasa, konopac; mjesto kovrča, tjeme obrijano; mjesto gizdave halje, kostrijet; mjesto ljepote, žig.

A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

Muževi tvoji od mača će pasti, junaci tvoji u kreševu.

Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

Vrata će tvoja kukat' i tugovati, na zemlji ćeš sjedit' napuštena.

I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.