Psalms 139

Ya RAB, sınayıp tanıdın beni.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Oturup kalkışımı bilirsin, Niyetimi uzaktan anlarsın.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Gittiğim yolu, yattığım yeri inceden inceye elersin, Bütün yaptıklarımdan haberin var.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Daha sözü ağzıma almadan, Söyleyeceğim her şeyi bilirsin, ya RAB.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Beni çepeçevre kuşattın, Elini üzerime koydun.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Kaldıramam böylesi bir bilgiyi, Başa çıkamam, erişemem.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Nereye gidebilirim senin Ruhun’dan, Nereye kaçabilirim huzurundan?

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Göklere çıksam, oradasın, Ölüler diyarına yatak sersem, yine oradasın.

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

Seherin kanatlarını alıp uçsam, Denizin ötesine konsam,

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

Orada bile elin yol gösterir bana, Sağ elin tutar beni.

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Desem ki, “Karanlık beni kaplasın, Çevremdeki aydınlık geceye dönsün.”

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

Karanlık bile karanlık sayılmaz senin için, Gece, gündüz gibi ışıldar, Karanlıkla aydınlık birdir senin için.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

İç varlığımı sen yarattın, Annemin rahminde beni sen ördün.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Sana övgüler sunarım, Çünkü müthiş ve harika yaratılmışım. Ne harika işlerin var! Bunu çok iyi bilirim.

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Gizli yerde yaratıldığımda, Yerin derinliklerinde örüldüğümde, Bedenim senden gizli değildi.

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

Henüz döl yatağındayken gözlerin gördü beni; Bana ayrılan günlerin hiçbiri gelmeden, Hepsi senin kitabına yazılmıştı.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Hakkımdaki düşüncelerin ne değerli, ey Tanrı, Sayıları ne çok!

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Kum tanelerinden fazladır saymaya kalksam. Uyanıyorum, hâlâ seninleyim.

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Ey Tanrı, keşke kötüleri öldürsen! Ey eli kanlı insanlar, uzaklaşın benden!

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Çünkü senin için kötü konuşuyorlar, Adını kötüye kullanıyor düşmanların.

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Ya RAB, nasıl tiksinmem senden tiksinenlerden? Nasıl iğrenmem sana başkaldıranlardan?

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

Onlardan tümüyle nefret ediyor, Onları düşman sayıyorum.

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Ey Tanrı, yokla beni, tanı yüreğimi, Sına beni, öğren kaygılarımı.

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

Bak, seni gücendiren bir yönüm var mı, Öncülük et bana sonsuz yaşam yolunda!

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.