Psalms 139

(Către mai marele cîntăreţilor. Un psalm al lui David.) Doamne, Tu mă cercetezi de aproape şi mă cunoşti,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
ştii cînd stau jos şi cînd mă scol, şi de departe îmi pătrunzi gîndul.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Ştii cînd umblu şi cînd mă culc, şi cunoşti toate căile mele.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Căci nu-mi ajunge cuvîntul pe limbă, şi Tu, Doamne, îl şi cunoşti în totul.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Tu mă înconjori pe dinapoi şi pe dinainte, şi-Ţi pui mîna peste mine.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
O ştiinţă atît de minunată este mai pe sus de puterile mele: este prea înaltă ca s'o pot prinde.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Unde mă voi duce departe de Duhul Tău, şi unde voi fugi departe de Faţa Ta?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Dacă mă voi sui în cer, Tu eşti acolo; dacă mă voi culca în locuinţa morţilor, iată-Te şi acolo;
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Dacă voi lua aripile zorilor, şi mă voi duce să locuiesc la marginea mării,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
şi acolo mîna Ta mă va călăuzi, şi dreapta Ta mă va apuca.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Dacă voi zice: ,,Cel puţin întunerecul mă va acoperi, -şi se va face noapte lumina dimprejurul meu!``
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Iată că nici chiar întunerecul nu este întunecos pentru Tine; ci noaptea străluceşte ca ziua, şi întunerecul ca lumina.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Tu mi-ai întocmit rărunchii, Tu m'ai ţesut în pîntecele mamei mele:
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Te laud că sînt o făptură aşa de minunată. Minunate sînt lucrările Tale, şi ce bine vede sufletul meu lucrul acesta!
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Trupul meu nu era ascuns de Tine, cînd am fost făcut într'un loc tainic, ţesut în chip ciudat, ca în adîncimile pămîntului.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Cînd nu eram decît un plod fără chip, ochii Tăi mă vedeau; şi în cartea Ta erau scrise toate zilele cari-mi erau rînduite, mai înainte de a fi fost vreuna din ele.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Cît de nepătrunse mi se par gîndurile Tale, Dumnezeule, şi cît de mare este numărul lor!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Dacă le număr, sînt mai multe decît boabele de nisip. Cînd mă trezesc, sînt tot cu Tine.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
O, Dumnezeule, de ai ucide pe cel rău! Depărtaţi-vă dela mine, oameni setoşi de sînge!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ei vorbesc despre Tine în chip nelegiuit, Îţi iau Numele ca să mintă, ei, vrăjmaşii Tăi!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Să nu urăsc eu, Doamne, pe cei ce Te urăsc, şi să nu-mi fie scîrbă de cei ce se ridică împotriva Ta?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Da, îi urăsc cu o ură desăvîrşită; îi privesc ca pe vrăjmaşi ai mei.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Cercetează-mă, Dumnezeule, şi cunoaşte-mi inima! Încearcă-mă, şi cunoaşte-mi gîndurile!
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Vezi dacă sînt pe o cale rea, şi du-mă pe calea veciniciei!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.