Job 24

Pentruce nu păzeşte Cel Atotputernic vremurile de judecată, şi dece nu văd ceice -L cunosc zilele Lui de pedeapsă?

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Sînt unii cari mută hotarele, fură turmele, şi le pasc;

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

iau măgarul orfanului, iau zălog vaca văduvei;

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

îmbrîncesc din drum pe cei lipsiţi, silesc pe toţi nenorociţii din ţară să se ascundă.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

Şi aceştia, ca măgarii sălbatici din pustie, ies dimineaţa la lucru să caute hrană, şi în pustie trebuie să caute pînea pentru copiii lor.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

Taie nutreţul care a mai rămas pe cîmp, culeg ciorchinele rămase pe urma culegătorilor în via celui nelegiuit.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

Îi apucă noaptea în umezeală, fără îmbrăcăminte, fără învelitoare împotriva frigului.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Îi pătrunde ploaia munţilor, şi, neavînd alt adăpost, se ghemuiesc lîngă stînci.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Aceia smulg pe orfan dela ţîţă, iau zălog tot ce are săracul.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Şi săracii umblă goi de tot, fără îmbrăcăminte, strîng snopii şi -s flămînzi;

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

în grădinile nelegiuitului ei fac untdelemn, calcă teascul, şi le este sete;

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

în cetăţi se aud vaietele celor ce mor, sufletul celor răniţi strigă... Şi Dumnezeu nu ia seama la aceste mişelii!

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Alţii sînt vrăjmaşi ai luminii, nu cunosc căile ei, nu umblă pe cărările ei.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Ucigaşul se scoală în revărsatul zorilor, ucide pe cel sărac şi lipsit, şi noaptea fură.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

Ochiul preacurvarului pîndeşte amurgul: ,Nimeni nu mă va vedea,` zice el, şi îşi pune o măhramă pe faţă.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

Noaptea sparg casele, ziua stau închişi; se tem de lumină.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

Pentru ei, dimineaţa este umbra morţii, şi cînd o văd, simt toate spaimele morţii.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Dar nelegiuitul alunecă uşor pe faţa apelor, pe pămînt n'are decît o parte blestemată, şi niciodată n'apucă pe drumul celor vii!

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Cum sorb seceta şi căldura apele zăpezii, aşa înghite locuinţa morţilor pe cei ce păcătuiesc.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Pîntecele mamei îl uită, viermii se ospătează cu el, nimeni nu-şi mai aduce aminte de el! Nelegiuitul este sfărîmat ca un copac,

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

el, care pradă pe femeia stearpă şi fără copii, el care nu face nici un bine văduvei!...

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Şi totuş, Dumnezeu prin puterea Lui lungeşte zilele celor sîlnici, şi iată -i în picioare cînd nu mai trăgeau nădejde de viaţă;

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

El le dă linişte şi încredere, are privirile îndreptate spre căile lor.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

S'au ridicat; şi într'o clipă nu mai sînt, cad, mor ca toţi oamenii, sînt tăiaţi ca spicele coapte.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Nu este aşa? Cine mă va dovedi de minciună, cine-mi va nimici cuvintele mele?``

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?