Psalms 49

Ouvi isto, vós todos os povos; inclinai os ouvidos, todos os habitantes do mundo,

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

quer humildes quer grandes, tanto ricos como pobres.

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

A minha boca falará a sabedoria, e a meditação do meu coração será de entendimento.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Inclinarei os meus ouvidos a uma parábola; decifrarei o meu enigma ao som da harpa.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Por que temeria eu nos dias da adversidade, ao cercar-me a iniquidade dos meus perseguidores,

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

dos que confiam nos seus bens e se gloriam na multidão das suas riquezas?

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

Nenhum deles de modo algum pode remir a seu irmão, nem por ele dar um resgate a Deus,

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

(pois a redenção da sua vida é caríssima, de sorte que os seus recursos não dariam;)

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

para que continuasse a viver para sempre, e não visse a cova.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Sim, ele verá que até os sábios morrem, que perecem igualmente o néscio e o estúpido, e deixam a outros os seus bens.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

O pensamento íntimo deles é que as suas casas são perpétuas e as suas habitações de geração em geração; dão às suas terras os seus próprios nomes.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Mas o homem, embora esteja em honra, não permanece; antes é como os animais que perecem.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Este é o destino dos que confiam em si mesmos; o fim dos que se satisfazem com as suas próprias palavras.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Como ovelhas são postos na cova; a morte os pastoreia; ao romper do dia os retos terão domínio sobre eles; e a sua formosura se consumirá na sepultura, que lhes será por habitação.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Mas Deus remirá a minha alma do poder do sepulcro, pois me receberá.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Não temas quando alguém se enriquece, quando a glória da sua casa aumenta.

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Pois, quando morrer, nada levará consigo; a sua glória não descerá após ele.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Ainda que ele, enquanto vivo, se considera feliz e os homens o louvam quando faz o bem a si mesmo,

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

ele irá ter com a geração de seus pais; eles nunca mais verão a luz

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

Mas o homem, embora esteja em honra, não permanece; antes é como os animais que perecem.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]