Psalms 108

En sang, en salme av David.

Píseň a žalm Davidův.

Mitt hjerte er rolig, Gud! Jeg vil synge og lovprise, ja, det skal min ære.

Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

Våkn op, harpe og citar! Jeg vil vekke morgenrøden.

Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

Jeg vil prise dig blandt folkene, Herre, og lovsynge dig blandt folkeslagene.

Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

For stor over himmelen er din miskunnhet, og inntil skyene din trofasthet.

Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

Vis dig høi over himmelen, Gud, og din ære over all jorden!

Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Forat de du elsker, må bli frelst, så hjelp med din høire hånd og bønnhør oss!

Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

Gud har talt i sin hellighet. Jeg vil fryde mig; jeg vil utskifte Sikem og opmåle Sukkots dal.

Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

Mig hører Gilead til, mig hører Manasse til, og Efra'im er vern for mitt hode, Juda er min herskerstav.

Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Moab er mitt vaskefat, på Edom kaster jeg min sko, over Filisterland jubler jeg.

Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

Hvem vil føre mig til den faste by? Hvem leder mig inn til Edom?

Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

Mon ikke du, Gud, som forkastet oss og ikke drog ut med våre hærer, Gud?

Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

Gi oss hjelp mot fienden, for menneskehjelp er tomhet! Ved Gud skal vi gjøre storverk, og han skal trede ned våre fiender.

Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]