Job 8

Da tok Bildad fra Suah til orde og sa:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

Hvor lenge vil du tale så? Hvor lenge skal din munns ord være som et veldig vær?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

Skulde vel Gud forvende retten, eller den Allmektige forvende rettferdigheten?

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

Har dine sønner syndet mot ham, så har han gitt dem deres brøde i vold.

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

Hvis du vender dig til Gud og beder den Allmektige om nåde,

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

hvis du er ren og opriktig, da vil han våke over dig og gjenreise din rettferds bolig,

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

og din forrige lykke vil bli ringe mot din senere lykke, for den skal være overmåte stor.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

For spør bare fremfarne slekter og akt på det som deres fedre har gransket ut

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

- for vi er fra igår og vet intet; for en skygge er våre dager på jorden -

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

de skal lære dig og si dig det og bære frem ord fra sitt hjerte.

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

Vokser sivet op hvor det ikke er myrlendt? Blir starrgresset stort uten vann?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

Ennu står det friskt og grønt og blir ikke skåret; da visner det før alt annet gress.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

Således går det alle dem som glemmer Gud, og den gudløses håp går til grunne;

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

hans tillit avskjæres, og det han trøster sig til, er spindelvev.

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

Han støtter sig på sitt hus, men det står ikke; han holder sig fast i det, men det står ikke fast.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

Frodig står han der i solens skinn, og hans skudd breder sig ut over hans have;

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

om en stenrøs slynger sig hans røtter, mellem stener trenger han sig frem.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

Ryddes han bort fra sitt sted, så kjennes det ikke ved ham, men sier: Jeg har aldri sett dig.

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

Se, det er gleden på hans vei, og av mulden spirer andre frem.

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

Nei, Gud forkaster ikke en som er ulastelig, og han holder ikke ugudelige ved hånden.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

Ennu vil han fylle din munn med latter og dine leber med jubel.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

De som hater dig, skal klædes med skam, og de ugudeliges telt skal ikke mere finnes.

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.