Job 32

De tre menn svarte ikke Job mere, fordi han var rettferdig i sine egne øine.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Da optendtes Elihus vrede - han stammet fra Bus og var sønn av Barak'el, av Rams ætt. Mot Job optendtes hans vrede, fordi han holdt sig selv for å være rettferdig for Gud,

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

og mot hans tre venner optendtes hans vrede, fordi de ikke fant noget svar og allikevel dømte Job skyldig.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Elihu hadde ventet med å tale til Job, fordi de andre var eldre av år enn han.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Da nu Elihu så at det ikke var noget svar i de tre menns munn, da optendtes hans vrede.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Så tok da Elihu, sønn av Barak'el, busitten, til orde og sa: Jeg er ung av år, og I er gråhårede; derfor holdt jeg mig tilbake og torde ikke uttale for eder hvad jeg vet.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Jeg tenkte: La alderen tale og de mange år forkynne visdom!

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Dog, det er menneskets ånd og den Allmektiges åndepust som gjør forstandig.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

De gamle er ikke alltid vise, ikke alltid forstår oldinger hvad rett er.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Derfor sier jeg: Hør nu på mig! Også jeg vil uttale hvad jeg vet.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Jeg ventet på eders ord, jeg lyttet efter forstandig tale fra eder, mens I grundet på hvad I skulde si.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Jeg gav akt på eder; men det var ingen av eder som gjendrev Job, ingen som svarte på hans ord.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Si ikke: Vi har funnet visdom hos ham; bare Gud kan få bukt med ham, ikke noget menneske!

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Han har jo ikke rettet sin tale mot mig, og med eders ord vil jeg ikke svare ham.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

De er forferdet og svarer ikke mere; ordene er blitt borte for dem.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Skal jeg vente, fordi de ikke taler, fordi de står der og ikke svarer mere?

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Også jeg vil nu svare for min del; også jeg vil uttale hvad jeg vet.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

For jeg er full av ord; ånden i mitt indre driver mig.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Mitt indre er som innestengt vin; som nyfylte skinnsekker vil det revne.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Jeg vil tale, så jeg kan få luft; jeg vil åpne mine leber og svare.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Jeg vil ikke ta parti for nogen, og jeg vil ikke smigre for noget menneske;

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

for jeg forstår ikke å smigre; ellers kunde min skaper lett rykke mig bort.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.