Job 32

Und jene drei Männer hörten auf, dem Hiob zu antworten, weil er in seinen Augen gerecht war.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Da entbrannte der Zorn Elihus, des Sohnes Barakeels, des Busiters, vom Geschlechte Ram; sein Zorn entbrannte wider Hiob, weil er sich selbst mehr rechtfertigte als Gott.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Und sein Zorn entbrannte wider seine drei Freunde, darum, daß sie keine Antwort fanden und Hiob verdammten.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Aber Elihu hatte auf Hiob gewartet mit Reden, weil jene älter an Jahren waren als er.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Und als Elihu sah, daß keine Antwort in dem Munde der drei Männer war, da entbrannte sein Zorn.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Und Elihu, der Sohn Barakeels, der Busiter, hob an und sprach: Ich bin jung an Jahren, und ihr seid Greise; darum habe ich mich gescheut und gefürchtet, euch mein Wissen kundzutun.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Ich sagte: Mögen die Tage reden, und die Menge der Jahre Weisheit verkünden.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Jedoch der Geist ist es in den Menschen, und der Odem des Allmächtigen, der sie verständig macht.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Nicht die Bejahrten sind weise, noch verstehen die Alten, was recht ist.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Darum sage ich: Höre mir zu, auch ich will mein Wissen kundtun.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Siehe, ich harrte auf eure Reden, horchte auf eure Einsichten, bis ihr Worte ausfindig gemacht hättet,

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

und ich richtete meine Aufmerksamkeit auf euch; und siehe, keiner ist unter euch, der Hiob widerlegt, der seine Reden beantwortet hätte.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Daß ihr nur nicht saget: Wir haben Weisheit gefunden. Gott wird ihn aus dem Felde schlagen, nicht ein Mensch!

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Er hat ja an mich keine Worte gerichtet, und mit euren Reden werde ich ihm nicht erwidern. -

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Sie sind bestürzt, sie antworten nicht mehr, die Worte sind ihnen ausgegangen.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Und ich sollte warten, weil sie nicht reden, weil sie dastehen, nicht mehr antworten?

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Auch ich will mein Teil erwidern, auch ich will mein Wissen kundtun.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Denn voll bin ich von Worten; der Geist meines Innern drängt mich.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Siehe, mein Inneres ist wie Wein, der nicht geöffnet ist; gleich neuen Schläuchen will es bersten.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Ich will reden, daß mir Luft werde, will meine Lippen auftun und antworten.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Daß ich nur ja für niemand Partei nehme! und keinem Menschen werde ich schmeicheln.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Denn ich weiß nicht zu schmeicheln: gar bald würde mein Schöpfer mich hinwegnehmen.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.