Psalms 49

(Til sangmesteren. Af Koras sønner. En salme.) Hør det, alle Folkeslag, lyt til, al Verdens Folk,

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

både høj og lav, både rig og fattig!

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

Min Mund skal tale Visdom, mit Hjerte udgransker Indsigt;

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

jeg bøjer mit Øre til Tankesprog, råder min Gåde til Strengeleg.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Hvorfor skulle jeg frygte i de onde dage, når mine lumske Fjender omringer mig med Brøde,

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

de, som stoler på deres gods og bryster sig af deres store rigdom?

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

Visselig, ingen kan købe sin sjæl fri og give Gud en løsesum

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

- Prisen for hans sjæl blev for høj, for evigt måtte han opgive det - så han kunde blive i Live

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

og aldrig få Graven at se;

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

nej, han skal se den; Vismænd dør, både Dåre og Tåbe går bort. Deres Gods må de afstå til andre,

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

deres Grav er deres Hjem for evigt, deres Bolig Slægt efter Slægt, om Godser end fik deres Navn.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Trods Herlighed bliver Mennesket ikke, han er som Dyrene, der forgår.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Så går det dem, der tror sig trygge, så ender det for dem, deres Tale behager. - Sela.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

I Dødsriget drives de ned som Får, deres Hyrde skal Døden være; de oprigtige træder på dem ved Gry, deres Skikkelse går Opløsning i Møde, Dødsriget er deres Bolig.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Men Gud udløser min Sjæl af Dødsrigets Hånd, thi han tager mig til sig. - Sela.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Frygt ej, når en Mand bliver rig, når hans Huses Herlighed øges;

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

thi intet tager han med i Døden, hans Herlighed følger ham ikke.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Priser han end i Live sig selv: "De lover dig for din Lykke!"

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

han vandrer til sine Fædres Slægt, der aldrig får Lyset at skue.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

Den, som lever i Herlighed, men uden Forstand, han er som Dyrene, der forgår.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]