Psalms 50

(En salme af Asaf.) Gud, Gud HERREN talede og stævnede Jorden hid fra Sol i Opgang til Sol i Bjærge;

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

fra Zion, Skønhedens Krone, viste Gud sig i Stråleglans

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

vor Gud komme og tie ikke! - Foran ham gik fortærende Ild, omkring ham rasede Storm;

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

han stævnede Himlen deroppe hid og Jorden for at dømme sit Folk:

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

"Saml mig mine fromme, der sluttede Pagt med mig ved Ofre!"

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

Og Himlen forkyndte hans Retfærd, at Gud er den, der dømmer. Sela.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Hør, mit Folk, jeg vil tale, Israel, jeg vil vidne imod dig, Gud, din Gud er jeg!

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Jeg laster dig ikke for dine Slagtofre, dine Brændofre har jeg jo stadig for Øje;

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

jeg tager ej Tyre fra dit Hus eller Bukke fra dine Stalde;

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

thi mig tilhører alt Skovens Vildt, Dyrene på de tusinde Bjerge;

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

jeg kender alle Bjergenes Fugle, har rede på Markens Vrimmel.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Om jeg hungred, jeg sagde det ikke til dig, thi mit er Jorderig og dets Fylde!

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Mon jeg æder Tyres Kød eller drikker Bukkes Blod?

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Lovsang skal du ofre til Gud og holde den Højeste dine Løfter.

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

Og kald på mig på Nødens Dag; jeg vil udfri dig, og du skal ære mig,

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Men til Den gudløse siger Gud: Hvi regner du op mine Bud og fører min Pagt i Munden,

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

når du dog hader Tugt og kaster mine Ord bag din Ryg?

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Ser du en Tyv, slår du Følge med ham, med Horkarle bolder du til,

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

slipper Munden løs med ondt, din Tunge bærer på Svig.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Du sidder og skænder din Broder, bagtaler din Moders Søn;

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

det gør du, og jeg skulde tie, og du skulde tænke, jeg er som du! Revse dig vil jeg og gøre dig det klart.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Mærk jer det, I, som glemmer Gud, at jeg ikke skal rive jer redningsløst sønder.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Den, der ofrer Taksigelse, ærer mig; den, der agter på Vejen, lader jeg se Guds Frelse.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.