Psalms 139

(Til Sangmesteren. Af David. En Salme.) HERRE, du ransager mig og kender mig!

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Du ved, når jeg står op, du fatter min Tanke i Frastand,

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

du har Rede på, hvor jeg går eller ligger, og alle mine Veje kender du grant.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Thi før Ordet er til på min Tunge, se, da ved du det, HERRE, til fulde.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Bagfra og forfra omslutter du mig, du lægger din Hånd på mig.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

At fatte det er mig for underfuldt, for højt, jeg evner det ikke!

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Hvorhen skal jeg gå for din Ånd, og hvor skal jeg fly for dit Åsyn?

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Farer jeg op til Himlen, da er du der, reder jeg Leje i Dødsriget, så er du der;

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

tager jeg Morgenrødens Vinger, fæster jeg Bo, hvor Havet ender,

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

da vil din Hånd også lede mig der, din højre holde mig fast!

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Og siger jeg: "Mørket skal skjule mig, Lyset blive Nat omkring mig!"

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

så er Mørket ej mørkt for dig, og Natten er klar som Dagen, Mørket er som Lyset.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Thi du har dannet mine Nyrer, vævet mig i Moders Liv.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Jeg vil takke dig, fordi jeg er underfuldt skabt; underfulde er dine Gerninger, det kender min Sjæl til fulde.

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Mine Ben var ikke skjult for dig, da jeg blev skabt i Løndom, virket i Jordens Dyb;

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

som Foster så dine Øjne mig, i din Bog var de alle skrevet, Dagene var bestemt, før en eneste af dem var kommet.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Hvor kostelige er dine Tanker mig, Gud, hvor stor er dog deres Sum!

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Tæller jeg dem, er de flere end Sandet, jeg vågner - og end er jeg hos dig.

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Vilde du dog dræbe de gudløse, Gud, måtte Blodets Mænd vige fra mig,

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

de, som taler om dig på Skrømt og sværger falsk ved dit Navn.

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Jeg hader jo dem, der hader dig, HERRE, og væmmes ved dem, der står dig imod;

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

med fuldt Had bader jeg dem, de er også mine Fjender.

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Ransag mig, Gud, og kend mit Hjerte, prøv mig og kend mine Tanker!

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

Se, om jeg er på Smertens Vej, og led mig på Evigheds Vej!

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.