Job 37

Ja, derover skælver mit Hjerte, bævende skifter det Sted!

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

Lyt dog til hans bragende Røst, til Drønet, der går fra hans Mund!

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

Han slipper det løs under hele Himlen, sit Lys til Jordens Ender;

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

efter det brøler hans Røst, med Højhed brager hans Torden; han sparer ikke på Lyn, imedens hans Stemme høres.

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

Underfuldt lyder Guds Tordenrøst, han øver Vælde, vi fatter det ej.

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

Thi han siger til Sneen: "Fald ned på Jorden!" til Byger og Regnskyl: "Bliv stærke!"

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

For alle Mennesker sætter han Segl, at de dødelige alle må kende hans Gerning.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

De vilde Dyr søger Ly og holder sig i deres Huler:

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

Fra Kammeret kommer der Storm, fra Nordens Stjerner Kulde.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

Ved Guds Ånde bliver der Is, Vandfladen lægges i Fængsel.

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

Så fylder han Skyen med Væde, Skylaget spreder hans Lys;

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

det farer hid og did og bugter sig efter hans Tanke og udfører alt, hvad han byder, på hele den vide Jord,

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

hvad enten han slynger det ud som Svøbe, eller han sender det for at velsigne.

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

Job du må lytte hertil, træd frem og mærk dig Guds Underværker!

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

Fatter du, hvorledes Gud kan magte dem og lade Lys stråle frem fra sin Sky?

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

Fatter du Skyernes Svæven, den Alvises Underværker?

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Du, hvis Klæder ophedes, når Jorden døser ved Søndenvind?

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

Hvælver du Himlen sammen med ham, fast som det støbte Spejl?

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

Lær mig, hvad vi skal sige ham! Intet kan vi få frem for Mørke.

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

Meldes det ham, at jeg taler? Siger en Mand, at han er fra Samling?

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

Og nu: Man ser ej Lyset, skygget af mørke Skyer, men et Vejr farer hen og renser Himlen,

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

fra Norden kommer en Lysning. Over Gud er der frygtelig Højhed,

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

og den Almægtige finder vi ikke. Almægtig og rig på Retfærd bøjer han ikke Retten;

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

derfor frygter Mennesker ham, men af selv kloge ænser han ingen.