Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Perché non sono dall’Onnipotente fissati dei tempi in cui renda la giustizia? Perché quelli che lo conoscono non veggono quei giorni?

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

Gli empi spostano i termini, rapiscono greggi e li menano a pascere;

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

portano via l’asino dell’orfano, prendono in pegno il bove della vedova;

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

mandano via dalla strada i bisognosi, i poveri del paese si nascondo tutti insieme.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

Eccoli, che come onàgri del deserto escono al lor lavoro in cerca di cibo; solo il deserto dà pane a’ lor figliuoli.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

Raccolgono nei campi la loro pastura, raspollano nella vigna dell’empio;

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

passan la notte ignudi, senza vestito, senza una coperta che li ripari dal freddo.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Bagnati dagli acquazzoni di montagna, per mancanza di rifugio, si stringono alle rocce.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Ce n’è di quelli che strappano dalla mammella l’orfano, che prendono pegni da poveri!

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

E questi se ne vanno, ignudi, senza vestiti; hanno fame, e portano i covoni.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

Fanno l’olio nel recinto dell’empio; calcan l’uva nel tino e patiscon la sete.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Sale dalle città il gemito de’ morenti; l’anima de’ feriti implora aiuto, e Dio non si cura di codeste infamie!

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Ve ne son di quelli che si ribellano alla luce, non ne conoscono le vie, non ne battono i sentieri.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

L’assassino si leva sul far del giorno, e ammazza il meschino e il povero; la notte fa il ladro.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

L’occhio dell’adultero spia il crepuscolo, dicendo: "Nessuno mi vedrà!" e si copre d’un velo la faccia.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

I ladri, di notte, sfondano le case; di giorno, si tengono rinchiusi; non conoscono la luce.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Il mattino è per essi come ombra di morte; appena lo scorgono provano i terrori del buio.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Voi dite: "L’empio è una festuca sulla faccia dell’acque; la sua parte sulla terra è maledetta; non prenderà più la via delle vigne.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Come la siccità e il calore assorbon le acque della neve, così il soggiorno de’ morti inghiottisce chi ha peccato.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Il seno che lo portò l’oblia; i vermi ne fanno il loro pasto delizioso, nessuno più lo ricorda.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

L’iniquo sarà troncato come un albero: ei che divorava la sterile, priva di figli, e non faceva del bene alla vedova!"

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Invece, Iddio con la sua forza prolunga i giorni dei prepotenti, i quali risorgono, quand’ormai disperavan della vita.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Dà loro sicurezza, fiducia, e i suoi occhi vegliano sul loro cammino.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Salgono in alto, poi scompaiono ad un tratto; cadono, son mietuti come gli altri mortali; son falciati come le spighe del grano maturo.

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Se così non è, chi mi smentirà, chi annienterà il mio dire?"