Job 32

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Тогава тези трима мъже престанаха да отговарят на Йов, защото той беше праведен в собствените си очи.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Тогава пламна гневът на вузеца Елиу, сина на Варахиил, от рода на Рам. Гневът му пламна против Йов, защото оправдаваше себе си повече от Бога.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Гневът му пламна и против тримата му приятели, защото, без да намерят отговор, бяха осъдили Йов.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

А Елиу беше чакал Йов да говори, защото те бяха по-стари от него на дни.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

И когато Елиу видя, че в устата на тримата мъже нямаше отговор, гневът му пламна.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

И вузецът Елиу, синът на Варахиил, заговори и каза: Аз съм млад на дни, а вие сте стари, затова се посвених — не смеех да явя, каквото зная.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Аз казах: Нека дните да говорят и многото години на мъдрост да учат.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Но в човека има дух и дъхът на Всемогъщия му дава разум.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Не винаги големите са мъдри и старите разбират правосъдие.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Затова казвам: Слушайте ме, и аз ще изявя, каквото зная.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Ето, аз чаках да говорите вие, слушах разсъжденията ви, докато търсехте думи.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Слушах ви много внимателно, и ето, никой от вас не обори Йов, нито отговори на думите му.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Само да не кажете: Намерихме мъдрост! Бог ще го изобличи, а не човек.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Но той към мен не е отправил думи и аз няма да му отговоря с вашите речи.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Те са смаяни и не отговарят вече, убягнаха им думите.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

А аз да чакам ли, понеже не говорят, понеже спряха и не отговарят вече?

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

И аз, от своя страна, ще отговоря; и аз ще изявя, каквото зная,

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

защото съм изпълнен с думи, духът ми вътре в мен ме принуждава.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Ето, вътрешността ми е като неотворено вино, ще се пръсне като нови мехове.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Ще проговоря, за да си отдъхна, ще отворя устните си и ще отговоря.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Само да не бъда към никого пристрастен и човек да не лаская —

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

защото не зная да лаская, иначе Създателят ми скоро би ме махнал.