Psalms 49

(По слав. 48) За първия певец. Псалм на Кореевите синове. Чуйте това, всички народи; дайте ухо, всички жители на света,

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

както нископоставени, така и високопоставени, богати и бедни заедно!

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

Устата ми ще говори мъдрост и размишлението на сърцето ми — разбиране.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Ще приклоня ухото си към притча, ще изложа гатанката си на арфа.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Защо да се боя в дни на бедствие, когато ме обкръжи беззаконието на тези, които са по петите ми,

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

които се уповават на имота си и се хвалят с изобилието на богатството си!

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

Никой не може по никакъв начин да изкупи брат си, нито да даде на Бога откуп за него —

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

защото скъпо е изкупването на душите им и човек трябва да престане завинаги да се опитва —

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

за да живее вечно и да не види изтление.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Защото вижда, че мъдрите умират, и безумният, и неразумният заедно погиват, и оставят имота си на други.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Тайната им мисъл е, че домовете им ще стоят вечно и жилищата им — от поколение във поколение; наричат с имената си земите си.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Но човекът, който е на почит, не остава; той е като животните, които се изтребват.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Това е пътят на безумните; а идващите след тях одобряват думите им. (Села.)

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Като овце ще бъдат сложени в Шеол, ще ги пасе смъртта и праведните ще владеят над тях на сутринта. Силата им ще пояде Шеол, далеч от жилището им.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Но Бог ще изкупи душата ми от силата на Шеол, защото ще ме приеме. (Села.)

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Не се бой, когато забогатее човек, когато се умножи славата на дома му,

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

защото, когато умре, няма да вземе със себе си нищо, славата му няма да слезе след него.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Макар че докато живее, той благославя душата си — защото хората те хвалят, когато правиш добро на себе си —

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

пак ще отиде при поколението на бащите си, те няма да видят светлина навеки.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

Човек, който е на почит, а няма разбиране, е като животните, които се изтребват.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]