Job 32

Тогава тези трима мъже престанаха да отговарят на Йов, защото той беше праведен в собствените си очи.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Тогава пламна гневът на вузеца Елиу, сина на Варахиил, от рода на Рам. Гневът му пламна против Йов, защото оправдаваше себе си повече от Бога.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Гневът му пламна и против тримата му приятели, защото, без да намерят отговор, бяха осъдили Йов.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

А Елиу беше чакал Йов да говори, защото те бяха по-стари от него на дни.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

И когато Елиу видя, че в устата на тримата мъже нямаше отговор, гневът му пламна.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

И вузецът Елиу, синът на Варахиил, заговори и каза: Аз съм млад на дни, а вие сте стари, затова се посвених — не смеех да явя, каквото зная.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Аз казах: Нека дните да говорят и многото години на мъдрост да учат.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Но в човека има дух и дъхът на Всемогъщия му дава разум.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Не винаги големите са мъдри и старите разбират правосъдие.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Затова казвам: Слушайте ме, и аз ще изявя, каквото зная.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Ето, аз чаках да говорите вие, слушах разсъжденията ви, докато търсехте думи.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Слушах ви много внимателно, и ето, никой от вас не обори Йов, нито отговори на думите му.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Само да не кажете: Намерихме мъдрост! Бог ще го изобличи, а не човек.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Но той към мен не е отправил думи и аз няма да му отговоря с вашите речи.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Те са смаяни и не отговарят вече, убягнаха им думите.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

А аз да чакам ли, понеже не говорят, понеже спряха и не отговарят вече?

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

И аз, от своя страна, ще отговоря; и аз ще изявя, каквото зная,

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

защото съм изпълнен с думи, духът ми вътре в мен ме принуждава.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Ето, вътрешността ми е като неотворено вино, ще се пръсне като нови мехове.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Ще проговоря, за да си отдъхна, ще отворя устните си и ще отговоря.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Само да не бъда към никого пристрастен и човек да не лаская —

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

защото не зная да лаская, иначе Създателят ми скоро би ме махнал.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.