Job 10

taedet animam meam vitae meae dimittam adversum me eloquium meum loquar in amaritudine animae meae

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

dicam Deo noli me condemnare indica mihi cur me ita iudices

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

numquid bonum tibi videtur si calumnieris et opprimas me opus manuum tuarum et consilium impiorum adiuves

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

numquid oculi carnei tibi sunt aut sicut videt homo et tu videbis

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

numquid sicut dies hominis dies tui et anni tui sicut humana sunt tempora

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

ut quaeras iniquitatem meam et peccatum meum scruteris

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

et scias quia nihil impium fecerim cum sit nemo qui de manu tua possit eruere

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

manus tuae plasmaverunt me et fecerunt me totum in circuitu et sic repente praecipitas me

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

memento quaeso quod sicut lutum feceris me et in pulverem reduces me

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

nonne sicut lac mulsisti me et sicut caseum me coagulasti

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

pelle et carnibus vestisti me et ossibus et nervis conpegisti me

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

vitam et misericordiam tribuisti mihi et visitatio tua custodivit spiritum meum

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

licet haec celes in corde tuo tamen scio quia universorum memineris

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

si peccavi et ad horam pepercisti mihi cur ab iniquitate mea mundum me esse non pateris

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

et si impius fuero vae mihi est et si iustus non levabo caput saturatus adflictione et miseria

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

et propter superbiam quasi leaenam capies me reversusque mirabiliter me crucias

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

instauras testes tuos contra me et multiplicas iram tuam adversum me et poenae militant in me

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

quare de vulva eduxisti me qui utinam consumptus essem ne oculus me videret

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

fuissem quasi qui non essem de utero translatus ad tumulum

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

numquid non paucitas dierum meorum finietur brevi dimitte ergo me ut plangam paululum dolorem meum

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

antequam vadam et non revertar ad terram tenebrosam et opertam mortis caligine

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

terram miseriae et tenebrarum ubi umbra mortis et nullus ordo et sempiternus horror inhabitans

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.