Job 11

respondens autem Sophar Naamathites dixit

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

numquid qui multa loquitur non et audiet aut vir verbosus iustificabitur

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

tibi soli tacebunt homines et cum ceteros inriseris a nullo confutaberis

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

dixisti enim purus est sermo meus et mundus sum in conspectu tuo

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

atque utinam Deus loqueretur tecum et aperiret labia sua tibi

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

ut ostenderet tibi secreta sapientiae et quod multiplex esset lex eius et intellegeres quod multo minora exigaris a Deo quam meretur iniquitas tua

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

forsitan vestigia Dei conprehendes et usque ad perfectum Omnipotentem repperies

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

excelsior caelo est et quid facies profundior inferno et unde cognosces

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

longior terrae mensura eius et latior mari

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

si subverterit omnia vel in unum coartaverit quis contradicet ei

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

ipse enim novit hominum vanitatem et videns iniquitatem nonne considerat

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

vir vanus in superbiam erigitur et tamquam pullum onagri se liberum natum putat

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

tu autem firmasti cor tuum et expandisti ad eum manus tuas

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

si iniquitatem quod est in manu tua abstuleris a te et non manserit in tabernaculo tuo iniustitia

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

tum levare poteris faciem tuam absque macula et eris stabilis et non timebis

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

miseriae quoque oblivisceris et quasi aquarum quae praeterierint recordaberis

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

et quasi meridianus fulgor consurget tibi ad vesperam et cum te consumptum putaveris orieris ut lucifer

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

et habebis fiduciam proposita tibi spe et defossus securus dormies

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

requiesces et non erit qui te exterreat et deprecabuntur faciem tuam plurimi

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

oculi autem impiorum deficient et effugium peribit ab eis et spes eorum abominatio animae

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.