Job 32

І перестали ті троє мужів відповідати Йову, бо він був справедливий в очах своїх.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
І запалився гнів Елігу, сина Барах'їлового, бузянина, з роду Рамового, на Йова запалився гнів його за те, що той уважав душу свою справедливішою за Бога.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Також на трьох приятелів його запалився його гнів за те, що не знайшли вони відповіді, а зробили тільки Йова винним.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
А Елігу вичікував Йова та їх із словами, бо вони були старші віком за нього.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
І побачив Елігу, що нема належної відповіді в устах тих трьох людей, і запалився його гнів!
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
І відповів бузянин Елігу, син Барах'їлів, та й сказав: Молодий я літами, ви ж старші, тому то я стримувався та боявся знання своє висловити вам.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Я подумав: Хай вік промовляє, і хай розуму вчить многоліття!
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Справді, дух він у людині, та Всемогутнього подих їх мудрими чинить.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Многолітні не завжди розумні, і не все розуміються в праві старі.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Тому я кажу: Послухай мене, хай знання своє висловлю й я!
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Тож слів ваших вичікував я, наставляв свої уші до вашої мудрости, поки справу ви дослідите.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
І я приглядався до вас, й ось немає між вами, хто б Йову довів, хто б відповідь дав на слова його!
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Щоб ви не сказали: Ми мудрість знайшли: не людина, а Бог переможе його!
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Не на мене слова він скеровував, і я не відповім йому мовою вашою.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Полякались вони, вже не відповідають, не мають вже слів...
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Я чекав, що не будуть вони говорити, що спинились, не відповідають уже.
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Відповім також я свою частку, і висловлю й я свою думку.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Бо я повний словами, дух мойого нутра докучає мені...
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Ось утроба моя, мов вино невідкрите, вона тріскається, як нові бурдюки!
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Нехай я скажу й буде легше мені, нехай уста відкрию свої й відповім!
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
На особу не буду уваги звертати, не буду підлещуватись до людини,
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
бо не вмію підлещуватись! Коли ж ні, нехай зараз візьме мене мій Творець!
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.