Proverbs 18

Chi si separa dagli altri cerca la propria soddisfazione e s’arrabbia contro tutto ciò ch’è profittevole.

Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

Lo stolto prende piacere, non nella prudenza, ma soltanto nel manifestare ciò che ha nel cuore.

Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

Quando viene l’empio, viene anche lo sprezzo; e, con la vergogna, viene l’obbrobrio.

Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

Le parole della bocca d’un uomo sono acque profonde; la fonte di sapienza è un rivo che scorre perenne.

Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

Non è bene aver per l’empio de’ riguardi personali, per far torto al giusto nel giudizio.

Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

Le labbra dello stolto menano alle liti, e la sua bocca chiama le percosse.

Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

La bocca dello stolto è la sua rovina, e le sue labbra sono un laccio per l’anima sua.

Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

Le parole del maldicente son come ghiottonerie, e penetrano fino nell’intimo delle viscere.

Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Anche colui ch’è infingardo nel suo lavoro è fratello del dissipatore.

Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

Il nome dell’Eterno è una forte torre; il giusto vi corre, e vi trova un alto rifugio.

Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

I beni del ricco son la sua città forte; son come un’alta muraglia… nella sua immaginazione.

Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

Prima della rovina, il cuor dell’uomo s’innalza, ma l’umiltà precede la gloria.

Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

Chi risponde prima d’aver ascoltato, mostra la sua follia, e rimane confuso.

Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

Lo spirito dell’uomo lo sostiene quand’egli è infermo; ma lo spirito abbattuto chi lo solleverà?

Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

Il cuore dell’uomo intelligente acquista la scienza, e l’orecchio dei savi la cerca.

Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

I regali che uno fa gli apron la strada e gli dànno adito ai grandi.

Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

Il primo a perorare la propria causa par che abbia ragione; ma vien l’altra parte, e scruta quello a fondo.

Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

La sorte fa cessare le liti e decide fra i grandi.

Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

Un fratello offeso è più inespugnabile d’una città forte; e le liti tra fratelli son come le sbarre d’un castello.

Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

Col frutto della sua bocca l’uomo sazia il corpo; si sazia col provento delle sue labbra.

Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

Morte e vita sono in potere della lingua; chi l’ama ne mangerà i frutti.

Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

Chi ha trovato moglie ha trovato un bene e ha ottenuto un favore dall’Eterno.

Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

Il povero parla supplicando, il ricco risponde con durezza.

Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

Chi ha molti amici li ha per sua disgrazia; ma v’è tale amico, ch’è più affezionato d’un fratello.

Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.