Job 10

Meine Seele ist meines Lebens überdrüssig; ich will meiner Klage in mir freien Lauf lassen, will reden in der Bitterkeit meiner Seele.

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Ich will zu Gott sagen: Verdamme mich nicht! laß mich wissen, worüber du mit mir rechtest.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Gefällt es dir, daß du bedrückst, daß du die Arbeit deiner Hände verwirfst und über den Rat der Gesetzlosen dein Licht leuchten lässest?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Hast du Augen des Fleisches, oder siehst du, wie ein Mensch sieht?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Sind deine Tage wie die Tage eines Menschen, oder deine Jahre wie die Tage eines Mannes,

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

daß du nach meiner Ungerechtigkeit suchst und nach meiner Sünde forschest,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

obwohl du weißt, daß ich nicht schuldig bin, und daß niemand ist, der aus deiner Hand errette?

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Deine Hände haben mich ganz gebildet und gestaltet um und um, und du verschlingst mich!

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Gedenke doch, daß du wie Ton mich gestaltet-und zum Staube willst du mich zurückkehren lassen!

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Hast du mich nicht hingegossen wie Milch, und wie Käse mich gerinnen lassen?

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Mit Haut und Fleisch hast du mich bekleidet, und mit Knochen und Sehnen mich durchflochten.

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Leben und Huld hast du mir gewährt, und deine Obhut bewahrte meinen Geist.

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Doch solches bargest du in deinem Herzen; ich weiß, daß dieses bei dir war:

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Wenn ich sündigte, so würdest du mich beobachten, und von meiner Missetat mich nicht freisprechen.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Wenn ich schuldig wäre, wehe mir! und wäre ich gerecht, so dürfte ich mein Haupt nicht erheben, gesättigt von Schande und mein Elend schauend.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Und richtete es sich empor, wie ein Löwe würdest du mich jagen, und immer wieder deine Wunderkraft an mir erweisen.

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Du würdest deine Zeugen mir gegenüber erneuern und deinen Zorn wider mich mehren, stets frische Scharen und ein Heer wider mich entbieten.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Warum hast du mich doch aus Mutterleibe hervorgehen lassen? Ich hätte verscheiden, und kein Auge hätte mich sehen sollen!

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Als ob ich nicht gewesen wäre, so hätte ich sein sollen, vom Mutterschoße zu Grabe getragen!

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Sind meiner Tage nicht wenige? Er lasse ab, wende sich von mir, daß ich ein wenig mich erheitere,

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

ehe ich hingehe (und nicht wiederkomme) in das Land der Finsternis und des Todesschattens,

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

in das Land, düster wie das Dunkel, das Land des Todesschattens und der Unordnung, und wo das Hellwerden dem Dunkel gleich ist!

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.