Psalms 91

Joka Korkeimman varjeluksessa istuu ja Kaikkivaltiaan varjossa oleskelee,

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Hän sanoo Herralle: minun toivoni ja linnani, minun Jumalani, johon minä uskallan.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Sillä hän pelastaa sinun väijyjän paulasta, ja vahingollisesta ruttotaudista.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Hän sulillansa sinua varjoo, ja sinun turvas on hänen siipeinsä alla: hänen totuutensa on keihäs ja kilpi;

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Ettes pelkäisi yön kauhistusta, ja nuolia, jotka päivällä lentävät,

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Sitä ruttoa, joka pimeässä liikkuu, ja sairautta, joka puolipäivänä turmelee.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Vaikka tuhannen lankeisi sivullas, ja kymmenentuhatta sinun oikiallas, niin ei se sinuun satu.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Ja tosin sinun pitää silmilläs näkemän ja katsoman, kuinka jumalattomille kostetaan.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Sillä Herra on sinun toivos, ja Ylimmäinen on sinun turvas.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Ei sinua pidä mikään paha kohtaaman, ja ei yhtään vaivaa pidä sinun majaas lähestymän.

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Sillä hän on antanut käskyn enkeleillensä sinusta, että he kätkevät sinua kaikissa teissäs,

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Että he kantavat sinua käsissä, ettes jalkaas kiveen loukkaisi.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Sinä käyt jalopeuran ja kyykäärmeen päällä, ja tallaat nuoren jalopeuran ja lohikäärmeen.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Että hän minua halasi, niin minä hänen päästän: hän tuntee minun nimeni, sentähden minä varjelen häntä.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Hän avuksihuutaa minua, sentähden minä kuulen häntä; hänen tykönänsä olen minä tuskassa; siitä minä hänen tempaan pois ja saatan hänen kunniaan.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Minä ravitsen hänen pitkällä ijällä, ja osoitan hänelle autuuteni.

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.