Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

ab Omnipotente non sunt abscondita tempora qui autem noverunt eum ignorant dies illius

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

alii terminos transtulerunt diripuerunt greges et paverunt eos

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

asinum pupillorum abigerunt et abstulerunt pro pignore bovem viduae

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

subverterunt pauperum viam et oppresserunt pariter mansuetos terrae

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

alii quasi onagri in deserto egrediuntur ad opus suum vigilantesque ad praedam praeparant panem liberis

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

agrum non suum demetunt et vineam eius quem vi oppresserunt vindemiant

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

nudos dimittunt homines indumenta tollentes quibus non est operimentum in frigore

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

quos imbres montium rigant et non habentes velamen amplexantur lapides

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

vim fecerunt depraedantes pupillos et vulgum pauperem spoliaverunt

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

nudis et incedentibus absque vestitu et esurientibus tulerunt spicas

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

inter acervos eorum meridiati sunt qui calcatis torcularibus sitiunt

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

de civitatibus fecerunt viros gemere et anima vulneratorum clamavit et Deus inultum abire non patitur

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

ipsi fuerunt rebelles luminis nescierunt vias eius nec reversi sunt per semitas illius

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

mane primo consurgit homicida interficit egenum et pauperem per noctem vero erit quasi fur

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

oculus adulteri observat caliginem dicens non me videbit oculus et operiet vultum suum

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

perfodit in tenebris domos sicut in die condixerant sibi et ignoraverunt lucem

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

si subito apparuerit aurora arbitrantur umbram mortis et sic in tenebris quasi in luce ambulant

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

levis est super faciem aquae maledicta sit pars eius in terra nec ambulet per viam vinearum

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

ad nimium calorem transeat ab aquis nivium et usque ad inferos peccatum illius

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

obliviscatur eius misericordia dulcedo illius vermes non sit in recordatione sed conteratur quasi lignum infructuosum

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

pavit enim sterilem et quae non parit et viduae bene non fecit

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

detraxit fortes in fortitudine sua et cum steterit non credet vitae suae

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

dedit ei Deus locum paenitentiae et ille abutitur eo in superbiam oculi autem eius sunt in viis illius

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

elevati sunt ad modicum et non subsistent et humiliabuntur sicut omnia et auferentur et sicut summitates spicarum conterentur

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

quod si non est ita quis me potest arguere esse mentitum et ponere ante Deum verba mea