Job 16

A odpovídaje Job, řekl:
Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Muchas veces he oído cosas como éstas: Consoladores molestos sois todos vosotros.
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
¿Tendrán fin las palabras ventosas? Ó ¿qué te animará á responder?
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
También yo hablaría como vosotros. Ojalá vuestra alma estuviera en lugar de la mía, Que yo os tendría compañía en las palabras, Y sobre vosotros movería mi cabeza.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Mas yo os alentaría con mis palabras, Y la consolación de mis labios apaciguaría el dolor vuestro.
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Si hablo, mi dolor no cesa; Y si dejo de hablar, no se aparta de mí.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Empero ahora me ha fatigado: Has tú asolado toda mi compañía.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Tú me has arrugado; testigo es mi flacura, Que se levanta contra mí para testificar en mi rostro.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Su furor me destrizó, y me ha sido contrario: Crujió sus dientes contra mí; Contra mí aguzó sus ojos mi enemigo.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Abrieron contra mí su boca; Hirieron mis mejillas con afrenta; Contra mí se juntaron todos.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Hame entregado Dios al mentiroso, Y en las manos de los impíos me hizo estremecer.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Próspero estaba, y desmenuzóme: Y arrebatóme por la cerviz, y despedazóme, Y púsome por blanco suyo.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Cercáronme sus flecheros, Partió mis riñones, y no perdonó: Mi hiel derramó por tierra.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Quebrantóme de quebranto sobre quebranto; Corrió contra mí como un gigante.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Yo cosí saco sobre mi piel, Y cargué mi cabeza de polvo.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mi rostro está enlodado con lloro, Y mis párpados entenebrecidos:
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Á pesar de no haber iniquidad en mis manos, Y de haber sido mi oración pura.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
¡Oh tierra! no cubras mi sangre, Y no haya lugar á mi clamor.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Mas he aquí que en los cielos está mi testigo, Y mi testimonio en las alturas.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Disputadores son mis amigos: Mas á Dios destilarán mis ojos.
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
¡Ojalá pudiese disputar el hombre con Dios, Como con su prójimo!
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Mas los años contados vendrán, Y yo iré el camino por donde no volveré.