Job 10

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Tendo tédio à minha vida; darei livre curso à minha queixa, falarei na amargura da minha alma:

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Direi a Deus: Não me condenes; faze-me saber por que contendes comigo.

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Tens prazer em oprimir, em desprezar a obra das tuas mãos e favorecer o desígnio dos ímpios?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Tens tu olhos de carne? Ou vês tu como vê o homem?

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

São os teus dias como os dias do homem? Ou são os teus anos como os anos de um homem,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

para te informares da minha iniquidade, e averiguares o meu pecado,

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

ainda que tu sabes que eu não sou ímpio, e que não há ninguém que possa livrar-me da tua mão?

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

As tuas mãos me fizeram e me deram forma; e te voltas agora para me consumir?

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Lembra-te, pois, de que do barro me formaste; e queres fazer-me tornar ao pó?

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Não me vazaste como leite, e não me coalhaste como queijo?

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

De pele e carne me vestiste, e de ossos e nervos me teceste.

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Vida e misericórdia me tens concedido, e a tua providência me tem conservado o espírito.

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Contudo ocultaste estas coisas no teu coração; bem sei que isso foi o teu desígnio.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Se eu pecar, tu me observas, e da minha iniquidade não me absolverás.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Se for ímpio, ai de mim! Se for justo, não poderei levantar a minha cabeça, estando farto de ignomínia, e de contemplar a minha miséria.

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Se a minha cabeça se exaltar, tu me caças como a um leão feroz; e de novo fazes maravilhas contra mim.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Tu renovas contra mim as tuas testemunhas, e multiplicas contra mim a tua ira; reveses e combate estão comigo.

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Por que, pois, me tiraste da madre? Ah! Se então tivera expirado, e olhos nenhuns me vissem!

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Então fora como se nunca houvera sido; e da madre teria sido levado para a sepultura.

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Não são poucos os meus dias? Cessa, pois, e deixa-me, para que por um pouco eu tome alento;

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

antes que me vá para o lugar de que não voltarei, para a terra da escuridão e das densas trevas,

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

terra escuríssima, como a própria escuridão, terra da sombra trevosa e do caos, e onde a própria luz é como a escuridão.