Job 10

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

נקטה נפשי בחיי אעזבה עלי שיחי אדברה במר נפשי׃

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

אמר אל אלוה אל תרשיעני הודיעני על מה תריבני׃

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

הטוב לך כי תעשק כי תמאס יגיע כפיך ועל עצת רשעים הופעת׃

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

העיני בשר לך אם כראות אנוש תראה׃

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

הכימי אנוש ימיך אם שנותיך כימי גבר׃

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

כי תבקש לעוני ולחטאתי תדרוש׃

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

על דעתך כי לא ארשע ואין מידך מציל׃

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

ידיך עצבוני ויעשוני יחד סביב ותבלעני׃

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

זכר נא כי כחמר עשיתני ואל עפר תשיבני׃

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

הלא כחלב תתיכני וכגבנה תקפיאני׃

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

עור ובשר תלבישני ובעצמות וגידים תסככני׃

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

חיים וחסד עשית עמדי ופקדתך שמרה רוחי׃

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

ואלה צפנת בלבבך ידעתי כי זאת עמך׃

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

אם חטאתי ושמרתני ומעוני לא תנקני׃

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

אם רשעתי אללי לי וצדקתי לא אשא ראשי שבע קלון וראה עניי׃

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

ויגאה כשחל תצודני ותשב תתפלא בי׃

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

תחדש עדיך נגדי ותרב כעשך עמדי חליפות וצבא עמי׃

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

ולמה מרחם הצאתני אגוע ועין לא תראני׃

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

כאשר לא הייתי אהיה מבטן לקבר אובל׃

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

הלא מעט ימי יחדל ישית ממני ואבליגה מעט׃

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

בטרם אלך ולא אשוב אל ארץ חשך וצלמות׃

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

ארץ עפתה כמו אפל צלמות ולא סדרים ותפע כמו אפל׃